22 C 259/2023-49 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 30 079,18 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat nevrácené peněžní prostředky (20 000 Kč) poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 3. 10. 2021 uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ), a poplatek za poskytnutí úvěru. Pohledávka měla být na žalobkyni postoupena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 6. 10. 2021 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .5. Z informací o úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 3. 10. 2021 vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 20 000 Kč a ten se jí zavázal vrátit společně s úrokem a poplatkem prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 2 827 Kč. Ve smlouvě je uveden úrok ve výši 12 % ročně a RPSN 214,71 %.6. Z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku, že tyto písemnosti byly odeslány na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě dne 23. 8. 2023. Dle sledování zásilek byla tato písemnost doručována dne 25. 8. 2023 a 18. 9. 2023 se vrátila zpět odesílateli.7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní vyjádřily dne 9. 8. 2023 vůli postoupit na žalobkyni mimo jiné předmětnou pohledávku za žalovaným a to ve výši 17 402,89 Kč.8. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 3. 10. 2021 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 20 000 Kč, což učinila bezhotovostním převodem na účet žalovaného, a ten se jí zavázal vrátit společně s úrokem a poplatkem vrátit za sjednaných podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní vyjádřily dne 9. 8. 2023 vůli postoupit předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to ve výši 17 402,89 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě, zásilka mu byla doručována dne 25. 8. 2023.10. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.11. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Pohledávka ze smlouvy ve výši 17 402,89 Kč byla na žalobkyni ke dni 9. 8. 2023 platně postoupena.13. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle judikatury je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy, pokud podstatně nepřevyšuje (v zásadě několikanásobně) obvyklý úrok v daném čase a místě. Soud vychází z toho, že uvedený závěr se uplatní i ve vztahu k údaji RPSN, který má sice jinou vypovídací hodnotu (údaj je odvozen z rovnice, která odpovídá na ročním základě celkové současné hodnotě čerpání na jedné straně a celkové současné hodnotě splátek a plateb poplatků na straně druhé; srov. příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES), nicméně jeho účelem je být univerzálním parametrem pro vzájemné porovnávání výhodnosti úvěrů, tudíž i na základě tohoto údaje lze podle soudu hodnotit mravnost konkrétního úvěrového produktu jako celku. RPSN tohoto úvěru bylo (z důvodu vysokého sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru) ve výši 214,71 %, přičemž faktické parametry celého úvěru (půjčená částka, období půjčení, mechanismus splácení prostřednictvím 12 měsíčních splátek) odpovídají úrokové míře necelých 111 % ročně (zjištěno za využití funkce „úroková míra“ v programu Excel). Ze statistik ČNB vyplývá, že v říjnu 2021 byly bankami spotřebitelské úvěry poskytovány s průměrnou sazbou RPSN nedosahující ani 8 %.14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že celková konstrukce úvěru, která nezahrnuje žádné specifické (pro úvěrové vztahy neobvyklé či zjevně nadstandardní) služby odůvodňující extrémně vysokou „cenu“ úvěru prezentovanou pomocí údaje RPSN jednoznačně svědčí o zjevném rozporu s dobrými mravy. Soud proto úvěrovou smlouvu hodnotí podle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou. Podle soudu nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku), když při zjištění „zjevně nemravné ceny/konstrukce úvěru“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že nelze předpokládat, že by úvěrující strana měla zájem uzavřít smlouvu bez ujednání vedoucích k její nemravnosti. Nadto se soudu ani samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.15. Vzhledem k neplatnosti smlouvy má žalobkyně právo na to, co žalovanému plnila z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku ve výši 20 000 Kč, přičemž dosud dle tvrzení žalobkyně vrátil částku 2 597,11 Kč. Vzhledem k tomu, že z neplatné smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na úrok ani poplatek za poskytnutí úvěru, na což úhrady žalovaného započítávala, tak žalovaný prostřednictvím úhrad fakticky vrátil část poskytnuté jistiny (soud vychází z toho, že pro zúčtování bezdůvodného obohacení není nezbytný projev vůle žalovaného směřující k započtení; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3609/2022). Žalovaný v řízení netvrdil, že by žalobkyni vrátil více (zůstal v řízení pasivní). Bezdůvodné obohacení žalovaného tak představuje dosud nevrácená částka 17 402,89 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Nárok na již vrácenou část jistiny a na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru soud pro nedůvodnost zamítl (ostatně v tomto rozsahu ani nebyla pohledávka na žalobkyni postoupena).16. Ohledně úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu současně s informací o postoupení pohledávky, přičemž tato informace mu byla doručována na sdělenou adresu dne 25. 8. 2023. Ačkoliv zásilka byla následně vrácena zpět odesílateli, soud doručení považuje za účinné, jelikož situaci hodnotí jako zmaření doručení ze strany žalovaného (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). V této výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do tří dnů, žalovaný se tedy od 29. 8. 2023 nacházel v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, tudíž soud od tohoto okamžiku přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) z nevrácené jistiny, ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně zamítl jako nedůvodný (vzhledem ke konstatované neplatnosti úvěrové smlouvy soud neodvíjí splatnost bezdůvodného obohacení od lhůty splatnosti stanovené ve smlouvě, z čehož dle obsahu návrhu vycházela žalobkyně).17. Pro úplnost soud dodává, že se vzhledem k výše uvedenému právnímu závěru (zcela jednoznačný rozpor s dobrými mravy) nezabýval tím, zda poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím s odbornou péčí prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní, tudíž by se podle zdejšího soudu neaplikoval závěr plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a i v případě neplatnosti smlouvy podle tohoto speciálního důvodu by soud stanovil okamžik rozhodný pro vrácení jistiny stejným způsobem, jak je uvedeno výše.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného od poměru úspěchu žalobkyně soud dospěl k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 16 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 504 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), jako odměna za 3 úkony právní služby (soud nepovažov