22 C 293/2023-99 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 2. 2. 2020, kterou uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ). Dále se domáhá částky 7 500 Kč, která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného. V neposlední řadě se domáhá částky 1 900 Kč, která má představovat poplatky za zaslané upomínky (3 x 300 Kč) a poplatek za zahájení vymáhání dluhu (1 x 1 000 Kč). Uvedené nároky měly být na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, a informací o úvěru bylo zjištěno, že účastníci dne 2. 2. 2020 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou mu stejného dne poskytla v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 545 Kč (poslední splátka ve výši 507 Kč), celková zaplacená částka měla činit 28 302 Kč. Tato částka se skládá s jistiny 15 000 Kč, z úroku 4 655 Kč, poplatku za zpracování služby ve výši 7 087 Kč a pojistného ve výši 1 560 Kč. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 56 % ročně a údaj o roční procentní sazbě nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 254,32 %. Součástí smlouvy jsou podrobné smluvní podmínky, v čl. 4 je specifikována služba splátkové prázdniny. Žalovaný uvedl adresu , adresa, , , jméno FO, .5. Z tabulky čl. 13-14 byl zjištěn výpočet smluvní pokuty, z tabulky čl. 15-16 byl zjištěn výpočet úroku z prodlení.6. Z předžalobních výzev ze dne 23. 8. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena výzva adresovaná žalovanému k uhrazení dluhu ve výši 51 659,41 Kč, který měl žalovanému vzniknout v souvislosti s předmětnou smlouvou. Výzvy byly adresovány na adresu , adresa, , , jméno FO, a , adresa, , , jméno FO, . Z potvrzení o podání byla zjištěna data podání zásilek, podle sledování zásilek byla zásilka na adresu , adresa, doručována dne 25. 8. 2023, dne 28. 8. 2023 byla zásilka vrácena odesílateli, jelikož adresát byl na adrese neznámý.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily dne 28. 1. 2022 vůli postoupit pohledávky související s předmětnou úvěrovou smlouvou na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že tyto písemnost byly v předmětných dnech vyhotoveny; z potvrzení o podání bylo zjištěno, že zásilka s těmito písemnostmi byla odeslána dne 11. 2. 2022; z databáze sledování zásilek bylo zjištěno, že se v ní zásilka s předmětným podacím číslem nenachází.9. Ze sdělení bank bylo zjištěno, že v únoru 2020 byl úvěr obdobných parametrů poskytován s úrokovou sazbou až do 21,9 % ročně a s RPSN až do 22,1 %.10. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že do ní bylo ve vztahu k žalovanému uvedeno, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, bez vyživovaných osob, nevlastní automobil, je zaměstnán na plný úvazek u , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako operátor výroby, jeho čistý příjem je uveden ve výši 23 625 Kč měsíčně, u jiné společnosti má splátky ve výši 7 000 Kč; odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty je uvedeno „pracovní smlouva/ŽL“ s dopsanou poznámkou „na neurčito“, dále „2 výplatní pásky“.11. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 4. 3. 2024 bylo zjištěno, že k tomuto dni neměl žalovaný v insolvenčním rejstříku evidován žádný údaj.12. Z nedatovaného výstupu BRKI a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl v minulosti tři úvěry, ke dni 31. 12. 2019 měl zpoždění s úhradou částky 5 635 Kč (sloupec „, Anonymizováno, “), a to v rámci úvěru v celkové výši 4 500 Kč, který měl splatit do 12. 5. 2019 (sloupec „, Anonymizováno, “).13. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 2. 2. 2020 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit prostřednictvím 52 týdenní splátek částku 28 302 Kč, z toho částka 1 560 Kč představovala sjednané pojistné. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, současně prověřila registry (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI a NRKI). Žalobkyně nedisponuje podklady, na jejichž základě byla vyplněna karta zákazníka. Z registrů vyplývá informace o dřívější delikvenci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily dne 28. 1. 2022 vůli postoupit pohledávky související s předmětnou úvěrovou smlouvou na žalobkyni. Výzvu k zesplatnění úvěru a oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně žalovanému odeslala na sdělenou adresu dne 11. 2. 2022. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na sdělenou adresu dne 25. 8. 2023. Žalovaný nic neuhradil.15. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.16. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.17. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Na základě platného postoupení pohledávek plynoucích z předmětné smlouvy ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku došlo k platné změně věřitele a na této pozici nyní figuruje žalobkyně. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.19. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip zodpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.20. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, jakým způsobem úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.21. S ohledem na povinnost poskytovatele úvěru stanovenou v § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na zásadu přímosti dokazování soud nepovažuje za dostatečné, pokud jsou jako důkaz předloženy pouze vyplněné karty zákazníka, jelikož na tomto základě není možno správnost údajů hodnověrně přezkoumat. To platí tím spíše, pokud pochybnost o dodržení standardu odborné péče vyvolává sama skutečnost, že spotřebitel předmětný úvěr vůbec nehradil, jako