22 C 62/2024-86 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou jistinu poskytnutou žalované na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 29. 12. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ). Dále se domáhá částky 3 900 Kč, která má představovat dlužné úhrady za služby spojené s poskytnutím výše uvedené jistiny. Uplatňované nároky měly být na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalované na adresu , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , k úhradě částky ve výši 17 681,45 Kč nejpozději do 25. 7. 2023; z podacího lístku bylo zjištěno že stejného dne byla odeslána, dne 11. 7. 2023 byla doručována, dne 3. 8. 2023 vrácena zpět odesílateli. byla žalované zaslána předžalobní výzva.5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno že dne 29. 12. 2020 vyjádřila právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 8 000 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, žalovaná se zavázala částku splácet prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 240 Kč, celková zaplacená částka byla 14 400 Kč, a to včetně administrativního poplatku (1 600 Kč), odměny za hotovostní inkaso (3 200 Kč) a úroku (1 600 Kč). Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) byla uvedena 206,15 %. Žalovaná ve smlouvě uvedla tehdejší adresu trvalého pobytu , jméno FO, , Anonymizováno, , adresa, .6. Z karty zákazníka ze dne 29. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, závěrem je zaškrtnuto, že příjmy a výdaje byly ověřeny na základě bankovních výpisů.7. K příjmům žalované bylo z karty zákazníka zjištěno, že žalovaná uvedla jako zdroj hlavních příjmů mateřskou/rodičovskou od února 2017 ve výši 10 000 Kč měsíčně, dále je přeškrtnut text o příjmu partnera z invalidního důchodu ve výši 6 345 Kč. Dále bylo ze snímků mobilu zjištěno, že dne 10. 12. 2020 obdržela žalovaná částku 10 000 Kč od , Anonymizováno, , adresa, na účet č. , č. účtu, , v listopadu a říjnu 2020 obdržela každý měsíc na předmětný účet stejnou částku.8. K výdajům žalované bylo z karta zákazníka zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, za poslední 3 roky bydlela na dvou místech, v domácnosti je jiný rodinný příslušník (vedle této kolonky je část začerněna fixou), partner a dvě nezaopatřené děti. Měsíční výdaje na bydlení uvedla ve výši 1 000 Kč (platba v hotovosti rodičům na bydlení), osobní výdaje 4 500 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 vč. relevantní části přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, vyjádřily dne 23. 3. 2023 vůli k postoupení mj. pohledávky za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni.10. Z potvrzení o úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila právní předchůdkyni cenu za postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 ve výši 7 036 079 Kč.11. Z oznámení postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že postoupení bylo žalované touto písemností oznámeno, současně obsahuje výzvu k úhradě částky 19 500 Kč v souvislosti s předmětnou smlouvou do 10 dnů od doručení písemnosti, oznámení bylo odesláno stejného dne na adresu žalované , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , doručováno bylo dne 21. 4. 2023, dne 10. 5. 2023 byla písemnost vrácena zpět odesílateli.12. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97, bylo zjištěno, že v bodě 17 soud konstatoval, že považuje za dostatečné, pokud měl věřitel listiny k dispozici v době sepsání smlouvy, což bylo stvrzeno i podpisem dlužníka.13. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v souvislosti s předmětnou smlouvou pouze částku 500 Kč, a to dne 6. 1. 2021.14. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vyjádřily dne 29. 12. 2020 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční částku (8 000 Kč) za specifikovaných podmínek, žalovaná se částku společně s úrokem a dalšími poplatky zavázala vrátit prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 240 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých žalovanou, současně ověřila příjem žalované i z výpisu z bankovnictví na mobilu žalované, výdaje žalované byly ověřovány pouze na základě sdělení žalované. Výzvu ke zaplacení úvěru zaslala právní předchůdkyně žalobkyně společně s oznámením postoupení pohledávky na adresu sdělenou žalovanou, přičemž tato výzva byla žalované neúspěšně doručována dne 21. 4. 2023. Žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě evidovaných dluhů vyzvána. Právní předchůdkyně žalobkyně vyjádřila dne 23. 3. 2023 vůli postoupit pohledávku za žalovanou na žalobkyni, žalobkyně vyjádřila shodnou vůli.16. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.17. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.18. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).19. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.20. Na základě platného postoupení pohledávek plynoucích z předmětné smlouvy ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku došlo k platné změně věřitele a na této pozici nyní figuruje žalobkyně.21. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.22. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.23. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.24. S ohledem na povinnost poskytovatele úvěru stanovenou v § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na zásadu přímosti dokazování soud nepovažuje za dostatečné, pokud jsou jako důkaz předloženy pouze vyplněné karty zákazníka, jelikož na tomto základě není možno správnost údajů hodnověrně přezkoumat. To platí tím spíš