19 C 294/2025-72 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 20. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil a tento se stal splatný celý. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 28. 7. 2025.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jsou zde pochybnosti, zda vůbec byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění, že tato je v rozporu s dobrými mravy a že nebyla řádně posouzena jeho úvěruschopnost. Navrhl, aby mu bylo uloženo zaplatit jistinu úvěru a aby mu bylo umožněno tuto hradit ve splátkách 750 Kč měsíčně.3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2025 s přílohami bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl splatný ke dni 15. 4. 2026. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně, RPSN činilo 792 %. Spolu s jistinou měl být uhrazen úrok ve výši 36 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 3 000 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit 51 000 Kč. Jednou z příloh smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný není v insolvenci, není proti němu vedena exekuce, byla provedena lustrace v SOLUS. Dále bylo uvedeno, že na bankovním účtu žalovaného byla nalezen příjem ve výši 32 023 Kč, náklady na bydlení byly stanoveny žalobkyní na 4 000 Kč, náklady na potraviny byly stanoveny žalobkyní na 5 839 Kč, finanční závazky byly stanoveny na základě tvrzeného prohlášené žalovaného na 5 000 Kč. Závěr byl, že finanční zůstatek žalovaného je 16 534 Kč měsíčně.- z detailu pohybu – bezhotovostní platby bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne 20. 4. 2025 z účtu , č. účtu, na účet , č. účtu, částku 15 000 Kč s poznámkou , jméno FO, úvěr a VS , var. symbol, ;- z detailu pohybu – bezhotovostní platby bylo zjištěno, že žalovaný uhradil z účtu , č. účtu, s názvem , jméno FO, na účet , č. účtu, částku 1 Kč s VS , var. symbol, a s poznámkou , jméno FO, ;- z upomínky č. , hodnota, žalobkyně ze dne 20. 5. 2025 adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 3 500 Kč;- z upomínky č. , hodnota, žalobkyně ze dne 5. 6. 2025 adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 4 000 Kč;- z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že dne 28. 7. 2025 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému a tato byla stejného dne odeslána žalovanému na adresu trvalého pobytu;- se sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je účtem žalovaného a že na něj byla dne 22. 4. 2025 připsána částka ve výši 15 000 Kč, s VS , var. symbol, .4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč dne 20. 4. 2025 s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % p.m., tedy 240 % p.a. a celkem měla žalovaný uhradit do 15. 4. 2026 žalobkyni částku 51 000 Kč (RPSN 792 %) Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byla dne 1. 8. 2023 odeslána předžalobní výzva.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nep