11 C 2/2026-110 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 12 363,41 Kč s příslušenstvím, která představuje nevrácené peníze poskytnuté žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené se žalobkyní dne 16. 12. 2024, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč, přičemž ve skutečnosti žalované poskytla částku 4 200 Kč dne 16. 12. 2024 a částku 6 000 Kč dne 12. 2. 2025. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě informací získaných od dlužníka, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá částky 91,69 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalované se splácením úvěru v době od 12. 4. 2025 do 11. 7. 2025. Žalovaná uhradila dne 15. 1. 2025 částku 11,32 Kč, dne 12. 2. 2025 částku 4 188,68 Kč a dne 12. 3. 2025 částku 25,95 Kč. Celkem žalovaná uhradila částku 4 225,95 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas (č. l. 80). Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.- Žalobkyně a žalovaná se dne 16. 12. 2024 dohodly na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,866 % denně, RPSN činí 1569,15 % (smlouva č. l. 14-16).- Žalobkyně má vypracované všeobecné obchodní podmínky (č. l. 32 – 40, 44 - 48), informace pro spotřebitele (č. l. 11-12), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 29-30, 49-50), souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 18-20, 55-59), získala kopii občanského průkazu žalované (č. l. 13 a 17), a vyhotovila předpis denních splátek, který je složen z jistiny, úroku, poplatku a částky celkem (č. l. 24 – 27, 51-54).- Žalobkyně vypracovala dokument, který obsahuje výpis údajných příjmových transakcí na účtu č: , IBAN, , ze kterého vyplývá, že žalovaná měla na předmětném účtu v roce před sjednáním smlouvy 4 až 25 příjmových plateb měsíčně, a to v různé výši od 0,03 Kč do 62 009 Kč, z čehož žalobkyně učinila závěr o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši 46 132 Kč (č. l. 21 - 23).- Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru žalované k dispozici výpis z jejího bankovního účtu za období od 14. 12. 2023 do 16. 12. 2024, ze kterého vyplývá, že žalovaná splácela již několik spotřebitelských úvěrů – úvěry od společnosti , jméno FO, poskytnuté dne 15. 1. 2024 v částce 12 690 Kč, dne 9. 2. 2024 v částce 4 000 Kč, dne 13. 3. 2024 v částce 1 269 Kč. Dále dne 4. 10. 2024 z účtu odešla platba ve výši 2 500 Kč s popisem půlka splátek ze září a platba ve výši 2 000 Kč s popisem , Anonymizováno, splátka express. Poslední půjčku si žalovaná vzala dne 16. 12. 2024 ve výši 8 100 Kč od společnosti , právnická osoba, Dále z výpisu vyplývá, že žalované byla prostřednictvím 8 exekučních příkazů z účtu stržena celkem částka ve výši 98 866,49 Kč. V květnu, červnu a říjnu 2024 zaplatila žalovaná za nájem a služby spojené s bydlením částku 10 770 Kč, (výpis č. l. 85-108).- Žalovaná uvedla měsíční příjmy ve výši 32 000 Kč, měsíční výdaje na půjčky ve výši 4 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč a další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč měsíčně a zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 46 132 Kč, vypočítaných minimálních výdajů ve výši 7 755 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a disponibilního příjmu ve výši 24 200 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 28).- Žalobkyně poskytla bezhotovostně dne 16. 12. 2024 částku 4 200 Kč a dne 12. 2. 2025 částku 6 000 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě ze dne 16. 12. 2024 (přehled bankovních transakcí č. l. 31).- Společnost , právnická osoba, . vedla pro žalovanou bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž dne 16. 12. 2024 (či ve dnech bezprostředně následujících) byla na tento bankovní účet připsána částka 4 200 Kč a dne 12. 2. 2025 částka 6 000 Kč od žalobkyně jakožto odesílatele platby (přípis č. l. 76).- Dne 11. 7. 2025 bylo žalované ze strany žalobkyně oznámeno, že z důvodu nehrazení závazků po splatnosti došlo k vypovězení smlouvy o půjčce (č. l. 41).- Žalobkyně vytvořila listinu s uvedením jména a čísla bankovního účtu žalované, na které je uvedeno, že ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (autorizace ověření totožnosti č. l. 43).- Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou – 5. 11. 2025 (předžalobní výzva č. l. 6 vč. podacího lístku č. l. 7).4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o relevantním skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná se dne 16. 12. 2024 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 10 200 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků činil 0,866 % denně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z jiné výše příjmů a výdajů žalované, než jaké žalovaná žalobkyni sdělila, které však nevyplývají z dokumentů, které měla žalobkyně od žalované k dispozici. Žalovaná na poskytnutou částku uhradila celkem částku 4 225,95 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalované; pro nadbytečnost se tedy nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku, ačkoli úrok ve výši 0,866 % denně se již na první pohled jeví jako rozporný s dobrými mravy.9. Přestože žalobkyně v podané žalobě (jakož i ve svém následném vyjádření ze dne 6. 3. 2026) uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy o úvěru lustrována v celé řadě registrů a rejstříků, nedoložila žalobkyně k tomuto svému tvrzení žádné listinné důkazy. Z podkladů, které si žalobkyně opatřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru od žalované muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nebude poskytnutý spotřebitelský úvěr schopna splácet. Z předloženého výpisu účtu žalované za období od 14. 12. 2023 do 16. 12. 2024 vyplývá, že žalovaná čerpala spotřebitelské úvěry od jiných poskytovatelů, bylo patrné, že tyto úvěry není schopna splácet, jelikož na základě exekučních příkazů byla žalované z účtu zabavena celkem částka ve výši 98 866,49 Kč. Výdaje na bydlení dle předložených výpisů z účtu činily 10 770 Kč (za měsíc červen, červenec a říjen 2024), přičemž žalovaná uvedla výdaje na bydlení při žádosti o půjčku pouze ve výši 5 000 Kč. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že údaje uvedené žalovanou nejsou pravdivé, žalovaná není schopna splácet dříve poskytnuté spotřebitelské úvěry a nebude schopna splatit ani spotřebitelský úvěr, který ji poskytne žalobkyně. Zároveň žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 46 132 Kč, i když žalovaná uvedla příjem pouze ve výši 32 000 Kč a není jasné, jak k tomuto příjmu žalobkyně dospěla. Podobně je to i s částkou výdajů, kdy žalobkyně dospěla, že výdaje žalované činí částku 7 755 Kč, i když žalovaná uvedla, že pouze její výdaje na bydlení, půjčky a další zbytné výdaje činí 10 000 Kč a v této částce nejsou zahrnuty další nezbytné výdaje (např. výdaje na stravu), o kterých žalobkyně musela vědět, že je žalovaná má.10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované zjevně nedostála požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti, když v rámci svého ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z jiných než žalovanou uvedených částek, které však nevyplývají z objektivně zjištěných skutečností (srov. rozsudek Nejvyšší