19 C 1/2026-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 780 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a celý úvěr měl být splacen do 24 měsíců. Ujednány byly další poplatky a smluvní pokuty. Žalovaný porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 22. 8. 2025. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil částku 3 006 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 27. 2. 2026 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 12. 2024, formulář pro standardní informace a informačního memoranda bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal s RPSN 49,1 % splácet ve splátkách dle splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách.;- z karty klienta – oddělení řízení rizik ze dne 28. 10. 2025 a posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalovaného a lustraci v registrech;- z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 31. 12. 2024 byla zasláno na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, částka ve výši 15 000 Kč pod VS , var. symbol, ;- z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že úvěr žalovaného byl ke smlouvě č. , hodnota, ve výši 15 000 Kč a žalobkyně vyčíslila celkový dluh žalovaného na 22 909,19 Kč s tím, že výpis obsahuje jednotlivé dílčí položky, ze kterých s dluh skládá;- z výzvy žalobkyně před vymáháním celého úvěru ze dne 7. 7. 2025 adresovaného žalovanému s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 7 586 Kč nejpozději do 30 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 8. 7. 2025;- z výzvy žalobkyně ke splacení celé půjčky ze dne 22. 8. 2025 adresované žalovanému s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 22 780 Kč nejpozději do 14 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 25. 8. 2025- z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne 26. 9. 2025 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 29. 9. 2025;Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 31. 12. 2024 č. , hodnota, spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 3 006 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících. Žalovanému byla dne 29. 9. 2025 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že