1 Žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení coby nákladů za nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici provozované žalobkyní. Žalovaný uznal svůj dluh s tím, že jej zaplatí do 8 dnů, avšak ničeho neuhradil.2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3 Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání.4 Na základě skutkových zjištění učiněných z listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ve čtyřech případech, a to dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, byl žalovaný převezen pro akutní intoxikaci do záchytné stanice žalobkyně, kde u něj byla ve všech případech zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. Žalovaný byl umístěn na záchytné stanici vždy do následujícího dne od přijetí. Za jeden záchyt žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 3 000 Kč, kterou žalovaný ve všech případech uznal co do důvodu a výše s povinností tuto uhradit do 8 dnů. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5 Podle ust. § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.6 Podle ust. § 89e odst. 1, 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu , právnická osoba, , Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami. Kdo hradí náklady, nese též náklady na dopravu do záchytné stanice.7 Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8 Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9 Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10 Soud po vyhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech uzavírá, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto vyšetření, ošetření a následný pobyt. U žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi a podle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. mu tak vznikla povinnost uhradit náklady za poskytnutou záchytnou službu. Žalovaný svůj dluh ve třech případech ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku co do důvodu a výše písemně uznal, soud tedy vychází z vyvratitelné právní domněnky, že k tomuto dni tento dluh žalovaného trval a bylo tedy na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že dluh nevznikl, případně, že zanikl splněním či jiným zákonem stanoveným způsobem. Soud dále uložil žalovanému zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši, když počátek prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu v projednávané věci.11 Žaloba byla částečně zamítnuta co do výše úroku z prodlení ve vztahu dluhu splatnému dne , datum, , a to s ohledem na zákonnou výši úroku prodlení v první polovině kalendářního roku 2025, která činí 12 % a nikoli žalobcem požadovaných 12,75 %.12 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, jejíž procesní neúspěch ve věci byl toliko nepatrný, náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč (ve výši žalobkyní účtované), a to k rukám zmocněnce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za 5 úkonů právní služby po 200 Kč – ve výši žalobcem účtované (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 3 x výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhl.), náhrady hotových výdajů ve výši 500 Kč za 5 úkonů právní pomoci po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. a DPH 21 % ve výši 315Kč z odměny a náhrady, neboť zmocněnec žalobkyně je plátcem DPH.13 Lhůtu k plnění stanovil soud jako dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.