10 C 274/2020-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalované úhrady částky 77 795 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné. Žalobce uvedl, že žalovaná uzavřela dne 6. 3. 2018 s žalobcem nájemní smlouvu, na základě které užívala žalovaná nebytový prostor na adrese [adresa] [adresa] [číslo], v 1. NP domu, a to na dobu neurčitou od 15. 3. 2018 s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 3 895 Kč měsíčně vždy k 5. dni v měsíci, ovšem tuto svou povinnost neplnila. 25. 10. 2018 byla žalované zaslána výpověď z nájmu, ovšem žalovaná odevzdala nebytový prostor až v rámci vykonávacího řízení dne 31. 1. 2020, které navazovalo na pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, sp. zn. [spisová značka], které žalované stanovilo povinnost vyklizení. Za období od června 2018 do ledna 2020 dluží na nájemném a náhradě za něho částku 77 795 Kč, když za červen 2018 uhradila pouze částku 105 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud provedl důkaz smlouvou o nájmu nebytového prostoru, protokolem o jeho předání a spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (nahlédnutím do systému ISAS). Ze smlouvy o nájmu má za prokázáno, že listinou nadepsanou jako smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání podepsali zástupce žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce dne 6. 3. 2018, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat nebytový prostor na adrese [adresa] [adresa] [číslo], v 1. NP domu, pro účely provozu malé šicí dílny, a to na dobu neurčitou od 15. 3. 2018 s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 3 895 Kč měsíčně vždy k 5. dni v měsíci, které sestávalo ze samotného nájemného ve výši 1 975 Kč a z paušální úhrady za služby v celkové výši 1 920 Kč (elektřina 420 Kč, vodné a stočné 100 Kč a ústřední topení 1 400 Kč). Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], konkrétně z výpovědi nájmu a obálky, v níž byla tato výpověď zaslána, má soud za prokázáno, že písemná výpověď z nájmu zaslaná žalobcem se dostala do sféry dispozice žalované dne 29. 10. 2018. Z protokolu o předání nebytového prostoru má soud za prokázáno, že tento byl žalovanou žalobci předán 31. 1. 2020. 3. Tato skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro nadbytečnost. 4. Podle § 2201 obč. zák. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle § 2217 obč. zák. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 6. Podle § 2303 obč. zák. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. 7. Podle § 2251 obč. zák., věta druhá, společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 8. Podle § 2286 odst. 1 obč. zák. (za analogického použití, neboť ani obecná část obč. zák. upravujícího nájem, ani jeho zvláštní část upravující nájem prostor sloužících podnikání, běh výpovědní lhůty neupravuje, ani na úpravu v citovaném ustanovení na žádném místě neodkazuje) výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. 9. Podle ust. § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (v dané věci č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, a to pokud jde o nárok žalobce uplatněný za dobu trvání nájemního vztahu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná má vůči žalobci dluh z titulu nezaplaceného nájemného a paušálních plateb za služby za období červen 2018 do skončení nájemního vztahu, tedy do 31. 1. 2019, kdy uplynula výpovědní doba, která začala běžet 1. 11. 2018. Od února 2019 žalovaná užívala nebytové prostory bez platného nájemního vztahu, když ten zanikl na základě výpovědi podané žalované žalobcem. Vzhledem k tomu, že se jedná o nájem nebytového prostoru sloužícího podnikání, nelze v dané věci aplikovat ust. § 2295 obč. zák., které se vztahuje pouze na nájem bytu. Proto za období od února 2019 do ledna 2020 může žalobce po žalované požadovat pouze vydání bezdůvodného obohacení, které žalované mohlo vzniknout neoprávněným užíváním předmětného nebytového prostoru, ovšem k tomu žalobce, který se k ústnímu jednání nedostavil, nenabídl relevantní skutková tvrzení, a to zejména jaká byla v uvedené době a daném místě obvyklá výše nájemného. Zánikem nájemního vztahu potom zcela padá ujednání o paušálních platbách za služby poskytované v souvislosti s užíváním pronajatých prostor, a žalobce byl povinen uvést, v jakém rozsahu a hodnotě byly za období po skončení nájemního vztahu do těchto prostor jaké služby poskytovány. Ze všech těchto důvodů soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, pokud jde o nároky žalobce za období od února 2019 do konce ledna 2020, zamítl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku 11. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy převážně procesně úspěšné žalované straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalující, ovšem dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly.