26 C 142/2021-37 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalované na základě mezi nimi dne 22. 6. 2017 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 14 298 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 45 hotovostních splátkách po 763 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 3. 5. 2018. Žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatila a na jeho nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovanou na základě postupní smlouvy ze dne 20. 1. 2020, změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 20. 1. 2020, ve které byla zároveň vyzvána, aby dluh nové věřitelce zaplatila ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaná nereagovala na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu, a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 22. 6. 2017 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 14 298 Kč v pravidelných hotovostních 45 týdenních splátkách po 763 Kč. Z tabulky umoření žalobkyně prokázala, že žalovaná zápůjčku nesplatila řádně a včas a prokázala tak své tvrzení, že žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze částku 5 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 20. 1. 2020 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky. Prokázala dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, že původní věřitelka žalované uvědomila o změně v osobě věřitele, a že žalovanou zároveň vyzvala k zaplacení nesplacené části dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2020 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. 4. Na základě dokazování dospěl soud v rámci závěru o skutkovém stavu k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované řádně posoudila s odbornou péčí její schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené její právní předchůdkyní s žalovanou, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovanou, byla-li taková smlouva vskutku uzavřena, je tato absolutně neplatná (§ 580 o. z.). Z důvodu její neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z ní vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila toliko částku 5 700 Kč, jakož i to, že tuto nesplacenou pohledávku nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Jestliže žalovaná obdržela tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna toto bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. K vrácení této částky byla žalovaná vyzvána právní předchůdkyní žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 20. 1. 2020. Má se za to, že tato písemnost byla žalované doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání (§ 573 o. z.), a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatila ničeho, jedenáctým dnem se dostala do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala 2. 2. 2020. Žalovaná je proto povinna od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobě v rozsahu částky 14 300 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu v ostatních v žalobě uplatněných nároků, žalobu zamítl. O nároku na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, neboť její procesní úspěch ve sporu je roven procesnímu úspěchu žalované. Z toho důvodu nemá na náhradu nákladů řízení nárok. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.