26 C 186/2019-237 — Okresní soud v Opavě

1. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. 26C 186/2019-144 ze dne 15. 9. 2020 byl zavázán žalovaný k zaplacení mzdového nároku žalobkyni ve výši 1 283 644,80 Kč s příslušenstvím a současně mu bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatil náklady tohoto řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2021, který dne 20. 4. 2021 nabyl právní moci, byl potvrzen rozsudek prvostupňového soudu co do částky 335 088 Kč s příslušenstvím a ve zbylé části nároku mj. co do částky 948 556,80 Kč a co do nákladů řízení byl zrušen a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení části vydaného rozhodnutí bylo nedostatečné dokazování procesní obrany žalovaného a to k nároku žalobkyně na náhradu mzdy počínaje sedmým měsícem po měsíci, ve kterém s ní byl neplatně rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením a to až do 18. 1. 2019, kdy žalovaný začal opět žalobkyni hradit mzdu podle pracovní smlouvy. 2. Okresní soud tehdy vycházel z tvrzení žalobkyně, že její nárok vznikl z titulu nároku na náhradu mzdy, za dobu od 18. 1. 2017 do 18. 1. 2019, když rozsudkem Okresního soudu v Opavě č. j. 26 C 52/2017-106 ze dne 5. 4. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 9. 2018, které dne 5. 10. 2018 nabyly právní moci a rozsudkem Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 9. 2018 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 1. 2019, které dne 27. 11. 2018 nabyly právní moci, bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinnosti dané žalovaným žalobkyni listinou ze dne [datum] a ze dne [datum] je neplatné. V řízení žalovaný navrhnul, aby soud moderoval uplatněný nárok žalobkyně na náhradu mzdy tak, aby za dobu přesahující šest měsíců ode dne neplatného rozvázání pracovního poměru ponížil uplatněný nárok o částku 948 556,80 Kč, neboť bylo na schůzi představenstva žalovaného, kde byla žalobkyně navržena na kandidáta člena představenstva v únoru 2020, zjištěno, že je žalobkyně zaměstnána u spol. [právnická osoba], na pozici [anonymizována dvě slova]. Jediným společníkem zaměstnavatele žalobkyně je její [rodinný příslušník], a protože žalobkyně u tohoto zaměstnavatele zastává aktuálně manažerskou funkci, stejně jako zastávala u žalovaného na vedoucí pozici„ [anonymizováno] úseku“, jedná se s největší pravděpodobností o zaměstnání co do podmínek místa výkonu práce a obsahové náplně rovnocenné. Podnik manžela [role v řízení] navíc, podle účetních závěrek založených do veřejné sbírky listin, vykazoval po celou dobu sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru s žalobkyní zisky. Protože se žalobkyně zřejmě podílela na chodu této společnosti a na zvyšování výnosů tohoto zaměstnavatele, které si měl její [role v řízení] tzv.„ stahovat“ pro osobní potřebu, potažmo pro potřebu žalobkyně, jedná se o zisk z podnikání [anonymizována dvě slova] [role v řízení], který je z toho důvodu součástí [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Tento výnos, který ve své podstatě kryje neoficiální příjem žalobkyně z její práce pro tuto společnost, by měl být zohledněn v rámci návrhu žalovaného na snížení jeho povinnosti k náhradě mzdy. Žalovaný tehdy nedisponoval přesnými informacemi o tom, zda žalobkyně byla anebo mohla být zaměstnána v žalované době u jiného zaměstnavatele za srovnatelných anebo lepších podmínek, avšak s ohledem na její pracovní aktivitu pro spol. [právnická osoba], měl za to, že taková možnost reálně existovala. 3. Žalobkyně znespornila pracovní poměr u spol. [právnická osoba], jejímž jediným společníkem byl a je její [role v řízení] [titul] [jméno] [příjmení]. Tvrdila, že po okamžitém zrušení pracovního poměru s ní ze strany žalovaného, u kterého působila po dobu delší 20 let, byla jí [role v řízení] poskytnuta částečná pracovní realizace. Před rozvázáním pracovního poměru byl vůči ní vyvíjen předsedou představenstva žalovaného a žalovaným nátlak, byla vystavena stresu. Přijala proto zaměstnaneckou nabídku [role v řízení], avšak byla připravena kdykoli reagovat na výzvu žalovaného a během soudního sporu o neplatnost skončení pracovního poměru nastoupit k výkonu sjednané práce dle pracovní smlouvy u žalovaného. Ukončením soudního řízení ve sporu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně fakticky nastoupila zpět do zaměstnání, tam jí ale žalovaný odmítl přidělovat práci z důvodu překážek na jeho straně a byl s ní rozvázán pracovní poměr. Její pracovní poměr k žalovanému skončil uplynutím výpovědní doby. Ačkoliv byla pracovní pozice žalobkyně u spol. [právnická osoba] označována jako pozice manažerská, v její pracovní náplni byla pouze administrativní činnost a nejednalo se o druh práce srovnatelný s druhem práce vykonávaným žalobkyní pro žalovaného. Výkon práce u tohoto zaměstnavatele nebyl shodný se zaměstnáním u žalovaného a nejednalo se ani o zaměstnání výhodnější. Žalovaný v té době navíc rozšiřoval o žalobkyni difamující a nepravdivé informace dehonestující její osobu, což byl také důvod, pro který by se stěží uplatnila na opavském pracovním trhu. Z těchto důvodů není na místě snižovat povinnost žalovaného k vyplacení náhrady mzdy žalobkyni. 4. Soud následně provedl dokazování a z rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. 26 C 186/2019-62 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], jakož i z rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] vzal za prokázané, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, dané jí žalovaným jednak v listině ze [datum] a jednak v listině z [datum]. Z uvedených listin je dále prokázáno a není o tom mezi stranami sporu, že v listině ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání (viz např. bod 18 rozsudku sp. zn. [spisová značka]). Z vyžádaných zpráv u Úřadu práce [obec] a Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla v žalované době vedena jako uchazeč o zaměstnání, nebyly jí vypláceny jakékoliv státem poskytované dávky a nepobírala v té době důchod a ani nemocenské dávky. Ze sdělení spol. [právnická osoba] soud vzal za prokázané, že žalobkyně byla v žalované době k této společnosti v pracovním poměru, což bylo prokázáno rovněž pracovní smlouvou ze dne 18. 1. 2017 a mzdovými výměry z 18. 1. 2017, z 18. 12. 2017 a z 18. 12. 2017. Z uvedených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla zaměstnána u této společnosti se sjednaným druhem výkonu práce [anonymizováno] prací, se sjednanou mzdou podle prvně uvedeného platového výměru 11 000 Kč, sjednanou mzdou 12 200 Kč podle druhého platebního výměru a sjednanou mzdou 13 350 Kč podle třetího platebního výměru. Celkově vyplacená mzda u tohoto zaměstnavatele žalobkyni za žalovanou dobu (od 18. 1. 2017 do 17. 1. 2019) ve výši 279 705,70 Kč byla prokázána z přehledu vyplacené mzdy za 01/ 2017 2019. Ze mzdových listů žalobkyně za [období] [číslo] bylo zjištěno, že v té době byla v hrubé mzdě vyplacena žalobkyni celkem částka 188 945 Kč za odpracovanou dobu v rozsahu 427,5 hodin. Její průměrný hodinový výdělek před vznikem škody činil 441,98 Kč. 5. Na podkladě uvedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a ve věci rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud pak v částečně zrušovacím rozhodnutí vytknul nalézacímu soudu, že ačkoliv tvrdil v řízení žalovaný, že se žalobkyně mohla v době do doby, než s ní byl řádně rozvázán pracovní poměr, uplatnit na některé manažerské pracovní pozici poptávané jinými potencionálními zaměstnavateli prostřednictvím zdejšího Úřadu práce, a jednalo by se o pozici shodnou ne-li výhodnější, než na které pracovala u žalovaného před okamžitým zrušením pracovního poměru, nevyžádal soud od Úřadu práce v [obec] přehled tehdy nabízených manažerských míst, ačkoli tento důkaz žalovaný navrhnul. Soudu bylo dále vytknuto neprovedení výslechů navržených svědků – zaměstnanců spol. [právnická osoba], kteří měli potvrdit domněnku žalovaného, že ačkoliv žalobkyně měla být u tohoto zaměstnavatele po dobu dvou let zaměstnána jako pracovník [anonymizována dvě slova], fakticky vykonávala jinou práci a za lepších finančních podmínek, které však oficiálně nepřiznávala. Uvedené tvrzení dále žalovaný opíral o účetní závěrky této společnosti, z nichž vyplýval v té době rostoucí zisk, na němž měla mít podíl i žalobkyně. Byla též shledána absence výslechu žalobkyně jako účastníka řízení, kterýžto důkaz byl žalovaným navržen. V souhrnu tedy nebyly provedeny důkazy na podporu procesní obrany, jimž by byly odstraněny sporné skutečnosti a jejichž provedením by byl řádně zjištěn skutkový stav. 6. Soud následně na základě právního názoru odvolacího soudu provedl všechny žalovaným navržené důkazy, když vyžádal u Úřadu práce v [obec] nabídky manažerských míst poptávaných v té d