26 C 235/2021-28 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení ve výroku tohoto rozhodnutí specifikované pohledávky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ úvěrující“) a žalovanou (dále také„ úvěrovaná“) byla dne 13. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to dle uzavřené smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala mimo zapůjčenou jistinu zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně též částku 8 000 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % p. a., administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách v hotovosti po 300 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 6. 2. 2020. Žalovaná neplatila sjednané splátky řádně a včas a marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 10 000 Kč a na dlužném poplatku částku 5 300 Kč. Od marného uplynutí lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné jistiny a dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 18,96 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Žalovaná z celkového dluhu zaplatila pouze částku 2 700 Kč. Žalobkyně nabyla celkovou pohledávku za žalovanou představující žalovanou částku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s právním předchůdcem žalobkyně dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno 19. 2. 2021. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 3. Z nařízeného jednání se žalobkyně a její zástupce omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila. 4. Z předložených listin žalobkyně, tzn. smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 13. 12. 2018 a standardních informacích o spotřebitelském úvěru v hotovosti, dopisu spol. [právnická osoba] žalované ze dne 19. 2. 2021 - oznámení o postoupení pohledávky a poštovní doručenky ze dne 22. 2. 2021, předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 a poštovní doručenky ze dne 14. 5. 2021, dále ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum], přílohy k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek (str. 38/70 jako přílohy smlouvy o postoupení pohledávek – seznamu postupovaných pohledávek), soud vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že na základě písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2018 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala v této smlouvě vrátit spolu s úrokem a s poplatky v celkové výši 8 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Z uvedeného dluhu zaplatila pouze 2 700 Kč a dále již na dluh nezaplatila ničeho. Žalobkyně prokázala oznámením úvěrujícího ze dne 19. 2. 2021, že nabyla dlužnou pohledávku za žalovanou na základě postupní smlouvy ze dne 15. 1. 2021, čímž prokázala svoji věcně právní legitimaci ve sporu. Žalobkyně neposkytla soudu žádný listinný důkaz, z něhož by bylo možné potvrdit její tvrzení o splnění povinnosti úvěrující před poskytnutím úvěru žalované, a to stanovené jí v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Soud tak v řízení nezjistil, zda a jakým způsobem úvěrující nebankovní instituce posoudila schopnost úvěrované úvěr do budoucna splácet a ačkoliv měl soud v úmyslu žalobkyni v tomto směru u jednání poučit, aby tak odvrátila procesní neúspěch, poučení se jí nedostalo, neboť se z jednání omluvila. Pro absenci uvedené povinnosti úvěrujícího vyplývající ze zákona o spotřebním úvěru soud tedy posoudil tvrzenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto z uvedené smlouvy nevznikly jejich účastníkům žádné práva ani povinnosti. Ovšem proto, že žalobkyně prokázala plnění její právní předchůdkyně ve prospěch žalované v částce 10 000 Kč, ze které žalovaná uhradila částku 2 700 Kč, prokázala, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila právě o částku 7 300 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně v dopise z 19. 2. 2021 oznámila žalované změnu na straně věřitele a vyzvala ji k zaplacení dluhu do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Podle § 573 o. z., se považuje třetím dnem od zaslání tohoto dopisu tato písemnost doručená žalované a marným uplynutím 10. dne od tohoto data se tak žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžité pohledávky. Z toho důvodu soud ve smyslu § 1968 a § 1970 přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné pohledávky 7 300 Kč od 8. 3. 2021, přičemž výše tohoto příslušenství nepřekračuje výši regulovanou vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbylé části uplatněného nároku zamítl. 5. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně, aby bylo jednání odročeno v případě, že by její tvrzení soud posoudil jako nedostatečné a bylo by potřebné ve věci dotvrdit další rozhodné skutečnosti a označit další důkazy, neboť žalobkyně jednak neuvedla žádný pádný důvod, pro který se k jednání nedostavila, přičemž musela si být vědoma toho, že soudy rozhodnutí zpravidla u prvního jednání. Pokud v žalobě tvrdila rozhodné skutečnosti, měla je též prokazovat označenými důkazy. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že z větší části procesně úspěšné žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by jí nějaké náklady vznikly. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.