37 C 239/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 31. 8. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 4 203,91 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] měla s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 826 Kč, a to ve lhůtě do [datum]. Této své povinnosti žalovaný nedostál, právnímu předchůdci žalobce tak vznikl nárok, na vrácení částky úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu ve výši 203,91 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 643,70 Kč tvořených poplatkem za poskytnutí úvěru, smluvních úroků ve výši 1 317,70 Kč a poplatků za upomínání ve výši 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení a náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 217 Kč za osobní návštěvu, celková dlužná částka tak činí 4 000 Kč s úrokem, úrokem z prodlení smluvní pokutou a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka věřitele postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ještě před zahájením jednání žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobu částečně zpět co do částky 3 847,61 Kč na smluvní pokutě a kapitalizovaném úroku. Ke zpětvzetí žaloby v této části došlo dříve, než bylo ve věci zahájeno jednání. Dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. soud proto řízení ohledně této části jistiny zastavil. Nadále žalobce požadoval úhradu částky 4 000 Kč, úroku z prodlení a částky 217 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 4. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalovaný se k jednání nedostavil, žalobce se z jednání omluvil a k jednání se neodstavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce. 5. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzením o provedené platbě ze dne [datum], výpisem z účtu žalovaného za měsíc [anonymizováno] kterých zjistil, že ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka 4 000 Kč od [právnická osoba], [anonymizováno]., [IČO], se sídlem [adresa], která tuto platbu zprostředkovala od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [číslo], na základě které měl být žalovanému poskytnutu úvěr ve výši 4 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal, a který se měl žalovaný zavázat vrátit ve lhůtě do [datum] společně s poplatky a úrokem. Žalovaný částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátil, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla tato pohledávka postoupena ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. na žalobce. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy 4 000 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, neuvedl a nedoložil ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal a ve zbývající požadované části ve výši 217 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby, žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch a to přibližně v rozsahu jedné poloviny, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.