9 C 274/2020-39 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč za dobu od 28. 3. 2008 do 2. 1. 2009. Uvedla, že [právnická osoba], uzavřela se žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 3 200 Kč Celkem měla tedy žalovaná vrátit společnosti 8 200 Kč, a to v 40 týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 2. 1. 2009. Žalovaná však neplatila řádně a zaplatila jen 400 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny půjčky 5 000 Kč a souhrnného poplatku 2 800 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení, když uhrazenou částku 400 Kč žalobkyně započetla nejprve na souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) v souladu s čl.5 Smlouvy Pohledávka byla nejprve smlouvou z [datum] postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně smlouvou z [datum] na žalobkyni, obě postoupení byla žalované oznámena. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání na den 19. 1. 2021, němuž se nikdo z účastníků a zástupců nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce svou neúčast předem omluvili a souhlasili s jednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. 4. V souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní a z provedeného dokazování. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z [datum] [číslo] dvěma oznámeními o postoupení pohledávky včetně poštovních podacích archů a zjistil následující skutkový stav: 6. [právnická osoba], poskytla žalované v hotovosti částku 5 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaná (dříve [jméno] [příjmení]) zavázala společnosti vrátit navýšenou o souhrnný poplatek 3 200 Kč, a to v hotovosti ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně smlouvy, které tvořily její nedílnou součást, se účastníci v článku 8 dohodli, že v případě, kdy žalovaná nesplní včas povinnost uhradit splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalované. Původní věřitelka oznámila žalované dopisem z 25. 6. 2015, že uvedenou pohledávku postoupila na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a ta oznámila žalované dopisem z 13. 9. 2018, že pohledávku postoupila na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 13. 2. 2020 žalovaná nereagovala 7. Soud aplikoval na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. platný a účinný do 31. 12. 2013, protože smlouva o půjčce byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Podle jeho § 657 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 neplatný je mimo jiné právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Podle § 41, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle § 517 odst. 1 a 2 dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; přičemž jejich výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo s účinností do 31. 12. 2013 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Podle jeho § 1, ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2013, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Podle § 524 může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 8. Žaloba je důvodná pouze částečně. 9. Pokud jde o ujednání o výši„ souhrnného poplatku“ za poskytnutí půjčky, hodnotí je soud jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ač původní věřitelka označila ve smlouvě navýšení půjčky„ souhrnným poplatkem“, jedná se fakticky o úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úroky ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku. Ten jejich sjednání sice připouštěl, nicméně jejich dohodnutá výše musela být v souladu se základními zásadami pro právní úkony obsaženými v hlavě čtvrté občanského zákoníku. V této věci však výše dohodnutých úroků představuje 64 % půjčené částky, takže by měla žalovaná vracet 164 % půjčených prostředků. Takové ujednání je bezesporu v rozporu s obecnými zásadami slušnosti, které jsou běžně v civilizované společnosti zastávány a ve svém souhrnu jsou označovány jako dobré mravy. Samozřejmě je logické a opodstatněné, že věřitelé půjčující peníze za dobu, co nemohou s půjčenou částkou disponovat, požadují určitou úplatu za půjčení, ta by však měla odpovídat určité obvyklé ceně peněz, za kterou jsou půjčovány. 64 % však jsou úrokem, který lze hodnotit jako lichevní, protože spotřebitelé využívající k čerpání úvěru služeb nebankovních subjektů, jsou téměř ve všech případech osoby, kterým by banky, které poskytují standardní úroky, z nějakého důvodu nepůjčily. K půjčce od nebankovního subjektu tak přistupují zpravidla v určité tísni, kdy nemají na výběr. Původní věřitelka žalované za této situace poskytla půjčku 5 000 Kč, za kterou si nechala slíbit kromě jejího vrácení i úrok 3 200 Kč, tedy plnění, které je k poskytnuté půjčce v hrubém nepoměru. Proto soud v této části žalobě nevyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že část smlouvy o„ souhrnném poplatku“ lze oddělit od zbývajících ujednání smlouvy, považuje soud v ostatním smlouvu za platnou. Předáním peněz [právnická osoba], žalované tak došlo k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalované vrátit půjčenou částku. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že svou povinnost splnila, přitom je na ní, aby v tomto směru vyvinula v řízení aktivitu, protože žalobkyně z povahy věci nemůže prokazovat negativní tvrzení, že žalovaná nezaplatila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh uhradila 400 Kč; z tohoto tvrzení tak soud vychází a přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (5 000 Kč) a vrácenou (400 Kč), tedy 4 600 Kč, neboť současně prokázala, že jí byla žalovaná povinna plnit, protože jí byla obě postoupení oznámena. Nezaplacením dluhu vznikla žalované druhotná povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení; do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti další splátky následující po poslední úhradě v době trvání smlouvy. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od 2. 7. 2015, přičemž soud nemůže její návrh překročit. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Žalobkyně byla úspěšná (a žalovaná neúspěšná) co do částky 4 600 Kč (59 % žalované částky), avšak neúspěšná (a žalovaná úspěšná) co do částky 3 200 Kč (41 % žalované částky). Po odečtení úspěchu a neúspěchu činí konečný úspěch žalobkyně 18 %. Celková výše nákladů řízení činila částku 1 368 Kč a byla tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady za právní zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb., § 14b odst. 1 za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání návrhu, předžalobní výzva) z toho první dva úkony po 200 Kč a poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 100 Kč. Dle odst. 5 cit. ust. přináleží ke každému úkonu paušální odměna ve výši 100 Kč. Součástí nákladů je i 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. 18 % z částky 1 368 Kč pak činí částku 245,24 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.