10 C 214/2021-24 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 24. 3. 2021 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 9 112 Kč s příslušenstvím, když žalovaný dlužil předmětnou částku na jízdném a přirážkách k jízdnému poté, co se při cestách hromadným dopravním prostředkem žalobce neprokázal jeho zaměstnanci platným jízdním dokladem, a to dne 5. 12. 2013 a 13. 11. 2014 v tramvaji, a dne 16. 12. 2013, 3. 1. 2014, 8. 2. 2014 a 6. 11. 2014 v autobuse, v roce 2013 činila výše jízdného 16 Kč, později pak 20 Kč, a přirážka k jízdnému vždy 1 500 Kč. Žalovaný do podání žaloby dluh neuhradil, přestože jednotlivé částky jako své dluhy v plné výši uznal a zavázal se uhradit do 15 dnů od jejich uznání. 2. Soud provedl důkazy předložené žalobcem, ze kterých má za prokázána skutková tvrzení shora uvedená, která uzavřel do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 3. Podle § 760 SOZ vzniká smlouvou o přepravě osob cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podle § 489 SOZ vznikají závazky z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. Podle § 558 SOZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvody i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Podle § 517 odst. 2 SOZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 2053 NOZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2550 NOZ smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 1723 odst. 1 NOZ závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný opakovaně cestoval bez platného jízdního dokladu, při kontrole se jím neprokázal a tím porušil přepravní podmínky dopravce. Tím mu vzniklo postupně více dluhů vůči provozovateli dopravy, které co do jejich důvodu i výše žalovaný uznal. Spolu s pohledávkami byly přiznány také úroky z prodlení v zákonné výši vycházející z vl. nař. č. 142/1994 Sb. a 351/ 2013 Sb. ve znění platném ke dni začátku prodlení v případě každé jednotlivé pohledávky, k němuž došlo 15 dnem po vzniku té které pohledávky. S poukazem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 2 x 100 Kč podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 6. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).