11 C 120/2021-33 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 6. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 10 405 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 4. 2016 do zaplacení. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (původní věřitelka), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novou věřitelkou. Původní věřitelka uzavřela se žalovaným 18. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 17. 4. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 405 Kč. Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dostupné parametry, splatnost a výši úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak uvedeno výše. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitelka žalovanému dne 18. 3. 2016 úvěr vyplatila. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] (rodné číslo žalovaného). Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani přes zaslání upomínky ze dne 2. 2. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven dle čl. I. smlouvy, pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěru původní věřitelkou, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marží pro původní věřitelku. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitelka posuzovala lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě toho nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 2. Ve věci byl dne 7. 7. 2021 pod č. j. EPR 143962/2021-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 25. 8. 2021, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. K jednání se žádný z účastníků (zástupce žalobkyně) nedostavil, ač byli řádně předvoláni, o odročení žádný z nich nežádal. Zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 18. 3. 2016, výpisem z účtu dokládajícím poskytnutí jistiny, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, výzvou k úhradě před podáním žaloby a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku a zjistil tento skutkový stav: Na účet žalovaného byla dne 18. 3. 2016 připsána částka 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba], když dle tvrzení žalobkyně tato společnost měla s žalovaným uzavřít dne 18. 3. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal a který měl vrátit do 17. 4. 2016, a to společně s poplatkem ve výši 2 405 Kč. Žalovaný obdrženou částku původní věřitelce nevrátil a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla tato pohledávka postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Dne 2. 2. 2021 zaslala původní věřitelka žalovanému doporučeně oznámení o postoupení pohledávky a zástupce žalobkyně výzvu k úhradě před podáním žaloby, ve které žalovaného vyzval, aby dlužnou částku uhradil do 3 dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený s tím, že pokud dluh neuhradí, obrátí se žalobkyně na soud. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbena spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu v celkové výši nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá částky, kterou žalovaný od původní věřitelky skutečně čerpal, tedy 8 000 Kč. Zbývající částky nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Původní věřitelka totiž řádným způsobem nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný obdržel od původní věřitelky částku 8 000 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. Soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Tzn. žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 8 000 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od 18. 4. 2016 do zaplacení (výrok I. rozsudku), a to podle obecných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 1970 občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 občanského zákoníku nastala splatnost dluhu žalovaného první den poté, kdy měl být dluh vrácen, to je dne 17. 4. 2016, od 18. 4. 2016 je dlužník v prodlení se splněním žalovaného dluhu. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku). 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla úspěch co do 76,9 % (co do částky 8 000 Kč) z uplatněného nároku a neúspěch co do 23,1 % (co do částky 2 405 Kč). Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 53,8 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč. Odměna advokáta za 3 úkony právní