11 C 25/2022-35 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 11. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 4 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 422,76 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení počítaný z celkové dlužné částky ve výši 4 000 Kč od 2. 5. 2007, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 18. 12. 2020), zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 3. 9. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 320 Kč Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 8 320 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 9. 2006. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ve smlouvy. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Po tomto datu bylo na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 24. 4. 2007. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětné smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 4 320 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný na předmětnou pohledávku již neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 000 Kč sestávající z dlužné jistiny 2 403,85 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku 1 596,15 Kč a příslušenství, jak je rozepsáno výše. 2. Ve věci byl dne 13. 1. 2022 pod č. j. EPR 282689/2021-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 9. 2. 2021, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 1. 9. 2005 (v žalobě uvedeno nesprávné datum 3. 9. 2005) včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou ze dne 1. 9. 2005, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohou [číslo] k této smlouvě, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, poštovním podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021, předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021, poštovním podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 1. 9. 2005 v hotovosti částku 5 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o„ souhrnný poplatek“ v částce 3 320 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně smlouvy, které tvořily nedílnou součást smlouvy, se strany v čl. 8 dohodly, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Ze zákaznické karty ze dne [datum], která je podepsána zástupkyní původní věřitelky a zákazníkem – žalovaným, soud zjistil, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, uvedl, že u [anonymizována dvě slova] nemá aktuálně žádnou půjčku, půjčku potřebuje„ na vybavení pro děti“, je veden u úřadu práce, pobírá dávky státní sociální podpory celkem 7 702 Kč, dále uvedl příjem 4 700 Kč a další příjmy domácnosti 1 300 Kč, platí nájem/inkaso 6 800 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč, uvedené údaje ničím ověřeny nebyly. Původní věřitelka převedla pohledávku na žalobkyni ([číslo] příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020), doporučeně zaslaným oznámením ze dne 6. 1. 2021 původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku z předmětné smlouvy [číslo] postoupila žalobkyni, a to včetně příslušenství této pohledávky. Výše pohledávky k datu postoupení dle údajů v oznámení o postoupení pohledávky činila 4 000 Kč bez příslušenství. 4. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. V daném případě soud ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, starého občanského zákoníku, neboť předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Podle § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 starého občanského zákoníku neplatný je mimo jiné právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 starého občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle § 517 odst. 1, 2 starého občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž jejich výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo s účinností do 31. 12. 2013 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6. Pokud jde o ujednání ohledně výše„ souhrnného poplatku“ za poskytnutí půjčky, hodnotí je soud jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ač původní věřitelka označila ve smlouvě navýšení půjčky„ souhrnným poplatkem“, jedná se fakticky o úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úroky ve smyslu § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku. Ten jejich sjednání sice připouštěl, nicméně jejich dohodnutá výše musela být v souladu se základními zásadami pro právní úkony obsaženými v části první, hlavě čtvrté občanského zákoníku. V této věci výše dohodnutých úroků představuje 66,4 % půjčené částky, takže žalovaný by měl vracet 166,4 % půjčených prostředků. Takové ujednání je dle názoru soudu v rozporu s obecnými zásadami slušnosti, které jsou běžně v civilizované společnosti zastávány a ve svém souhrnu jsou označovány jako dobré mravy. Je logické a opodstatněné, že věřitelé půjčující peníze za dobu, po kterou nemohou s půjčenou částkou disponovat, požadují určitou úplatu za půjčení, ta by však měla odpovídat určité obvyklé ceně peněz, za kterou jsou půjčovány. 66,4% úrok je úrokem, který lze hodnotit jako lichevní, protože spotřebitelé využívající k čerpání úvěru služeb nebankovních subjektů jsou téměř ve všech případech osoby, kterým by banky, které poskytují (v době uzavření smlouvy o půjčce poskytovaly) standardní úroky, z nějakého důvodu nepůjčily. K půjčce od nebankovního subjektu tak přistupují zpravidla v určité tísni, kdy nemají na výběr. V daném případě z údajů v zákaznické kartě (viz výše) vyplývá, že toto je právě uváděný případ. Původní věřitelka žalovanému za této situace poskytla půjčku 5 000 Kč, za kterou měl žalovaný zaplatit kromě jejího vrácení ještě částku 3 320 Kč, tedy plnění, které je k poskytnuté půjčce v hrubém nepoměru. 7. Vzhledem k tomu, že část smlouvy o„ souhrnném poplatku“ lze oddělit od zbývajících ujednání smlouvy, soud považuje v ostatním smlouvu za platnou. Předáním peněz právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému tak došlo k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalovaného půjčenou částku vrátit. Nebylo nikterak zpochybněno tvrzení žalobkyně, že žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyni uhrad