11 C 66/2022-35 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 2. 2022 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 44 620 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 21. 11. 2008 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 160 Kč Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 56 160 Kč v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 720 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měla dle čl. 8 smluvních podmínek původní věřitelka právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy uplynutím 78 týdnů od data podpisu, to je 21. 5. 2010. Žalobkyně uvedla, že od právní předchůdkyně neobdržela informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad 11 540 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětné smlouvy na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 (postoupeno na věřitele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a ze dne 24. 8. 2018 (postoupeno na žalobkyni), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 a dopisem ze dne 11. 9. 2018. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 44 620 Kč. V souladu s čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se skládá z jistiny 30 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 14 620 Kč (pokud žalobkyně v petitu žaloby tuto částku uvedla jako„ kapitalizovaný úrok“, jedná se o nesprávnost, když ze skutkových tvrzení jednoznačně vyplývá, že částku 14 620 Kč požaduje jako nezaplacenou část souhrnného poplatku). Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z peněžních prostředků poskytnutých žalovanému, jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla datována 15. 2. 2022 a zaslána žalovanému doporučeně. 2. Ve věci byl dne 6. 4. 2022 pod č. j. EPR 48903/2022-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 31. 5. 2022, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 21. 11. 2008, smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2018, podacími archy ze dne 31. 7. 2015, 13. 9. 2018, 17. 2. 2022, předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2022. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 21. 11. 2008 v hotovosti částku 30 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o„ souhrnný poplatek“ v částce 26 160 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 720 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Dle smlouvy jsou její nedílnou součástí smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 původní věřitelka převedla pohledávku ze smlouvy o půjčce [číslo] to včetně příslušentví, na [právnická osoba] [anonymizováno], výše pohledávky k datu postoupení činila 44 620 Kč bez příslušenství, jak žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 (zasláno doporučeně) původní věřitelka sdělila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno] převedla pohledávku na žalobkyni, jak žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 (zasláno doporučeně) [právnická osoba] [anonymizováno] sdělila. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě pohledávky (v rámci oznámení o postoupení pohledávek i ve výzvě před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022, která byla rovněž zaslána doporučeně. 4. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Smlouvy o postoupení pohledávek byly uzavřeny v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. V daném případě soud ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, starého občanského zákoníku, neboť předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Podle § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 starého občanského zákoníku neplatný je mimo jiné právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 starého občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle § 517 odst. 1, 2 starého občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž jejich výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo s účinností do 31. 12. 2013 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6. Pokud jde o ujednání ohledně výše„ souhrnného poplatku“ za poskytnutí půjčky, hodnotí je soud jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ač původní věřitelka označila ve smlouvě navýšení půjčky„ souhrnným poplatkem“, jedná se fakticky o úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úroky ve smyslu § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku (což naznačuje i sama žalobkyně v žalobních tvrzeních – viz bod 1. odůvodnění tohoto rozsudku). Ten jejich sjednání sice připouštěl, nicméně jejich dohodnutá výše musela být v souladu se základními zásadami pro právní úkony obsaženými v části první, hlavě čtvrté občanského zákoníku. V této věci výše dohodnutých úroků představuje 87,2 % půjčené částky, takže žalovaný by měl vracet 187,2 % půjčených prostředků (v 78 sjednaných splátkách). Takové ujednání je dle názoru soudu v rozporu s obecnými zásadami slušnosti, které jsou běžně v civilizované společnosti zastávány a ve svém souhrnu jsou označovány jako dobré mravy. Je logické a opodstatněné, že věřitelé půjčující peníze za dobu, po kterou nemohou s půjčenou částkou disponovat, požadují určitou úplatu za půjčení, ta by však měla odpovídat určité obvyklé ceně peněz, za kterou jsou půjčovány. 87,2% úrok je úrokem, který lze hodnotit jako lichevní, protože spotřebitelé využívající k čerpání úvěru služeb nebankovních subjektů jsou téměř ve všech případech osoby, kterým by banky, které poskytují (v době uzavření smlouvy o půjčce poskytovaly) standardní úroky, z nějakého důvodu nepůjčily. K půjčce od nebankovního subjektu tak přistupují zpravidla v určité tísni, kdy nemají na výběr. Původní věřitelka žalovanému poskytla půjčku 30 000 Kč, za kterou měl žalovaný zaplatit kromě jejího vrácení ještě částku 26 160 Kč, tedy plnění, které je k poskytnuté půjčce v hrubém nepoměru. 7. Vzhledem k tomu, že část smlouvy o„ souhrnném poplatku“ lze oddělit od zbývajících ujednání smlouvy, soud považuje v ostatním smlouvu za platnou. Předáním peněz právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému tak došlo k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalovaného půjčenou částku vrátit. Nebylo nikterak zpochybněno tvrzení žalobkyně, že žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyni uhradil celkem částku 11 540 Kč a poté již neuhradil ničeho. Soud žalobě vyhověl co do částky 18 460 Kč, když vycházel z toho, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně již před uzavřením smlouvy o postoupení pohled