13 C 115/2022-68 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 980 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 5. 2017 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem 1 680 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 400 Kč a hotovostní inkaso 4 800 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný však uhradil žalobkyni pouze částku 4 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně nehradil, přistoupila předchůdkyně žalobkyně k úročení neuhrazené jistiny úrokem ve výši 23,72 % ročně ode dne 3. 7. 2018 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 980 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 071,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 524 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, vycházela z tvrzení žalovaného v zákaznické kartě a listin předložených žalovaným, o jejichž správnosti a pravdivosti neměla důvod pochybovat. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u nařízeného jednání s tím, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaný označený ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 1 680 Kč, poplatkem 2 400 Kč a hotovostní inkaso 4 800 Kč. Celková dlužná částka tak činila 20 880 Kč a žalovaný se zavázal ji uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 360 Kč. 4. Z Přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru částku 4 900 Kč. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně Přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému. 6. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě dne 13. 12. 2019. 7. Z Výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 1. 5. 2020. 8. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz Zákaznickou kartu ze dne 22. 5. 2017, ze které soud zjistil, že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že žije s rodiči, pracuje u společnosti [právnická osoba], je zaměstnán na dobu určitou, jeho příjmy byly deklarovány ve výši 16 377 Kč měsíčně a jeho výdaje ve výši 5 500 Kč měsíčně. K žádosti měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a potvrzení a příjmu od zaměstnavatele. 9. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měl splatit 20 880 Kč, avšak uhradil pouze 4 900 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo zasláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 13. 12. 2019. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací uvedených v zákaznické kartě, neověřovala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení části jistiny úvěru. 12. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). 15. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru navazují na předcházející právní úpravu, která byla podle důvodové zprávy tohoto zákona začleněna do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje n