13 C 125/2022-75 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 45 727,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 9. 2017, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky do 45 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný zavázal uhradit sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně dopisem ze dne 29. 2. 2020 úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny 43 627,35 Kč, smluvního úroku 4 526,69 Kč, poplatku 300 Kč, pokuty 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 782 Kč ke dni 28. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 190,04 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení. 2. Přípisem ze dne 31. 5. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání toho, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby doplnila, jakou celkovou částku žalovaný žalobkyni fakticky zaplatil. Na tento přípis žalobkyně reagovala podáním ze dne 6. 6. 2022, ve kterém uvedla, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, žádost žalovaného hodnotila individuálně, zkontrolovala všechny informace o žalovaném a porovnala příjmy a výdaje v interních i externích databázích, bankovních i nebankovních registrech apod. Příjem žalovaného byl deklarován ve výši 13 259 Kč, přičemž příjem celé domácnosti byl 14 000 Kč čistého měsíčně. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný žalobkyni částku 136 132,64 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. 4. Z žádosti o smlouvu o revolvingový úvěr a užívání kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr, vydání a užívání kreditní karty s tím, že by úvěrový rámec měl činit 50 000 Kč. V žádosti uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 13 259 Kč, přičemž celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného činil 14 000 Kč. Žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2017, dispozice ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 14. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela s žalovaným, označeným ve smlouvě jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm smlouvu, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky do výše 45 000 Kč prostřednictvím kreditní karty, z toho hotovostní rámec činil 36 000 Kč a bezhotovostní rámec 45 000 Kč. 6. Z výpisů ke kreditní kartě za období září 2017 až únor 2020 a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný za období září 2017 až únor 2020 čerpal od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 166 800 Kč, přičemž splatil 136 132,64 Kč. 7. Z upomínky ze dne 11. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že u něj eviduje dluh 11 250 Kč a vyzvala jej, aby dluh uhradil do 24. 2. 2020. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhu ze dne 1. 3. 2020, včetně podacího archu ze dne 3. 3. 2020, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr z důvodu nesplácení zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 16. 3. 2020. Oznámení bylo žalovanému zasláno na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě dne 3. 3. 2020. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2020, včetně podacího archu ze dne 29. 7. 2020, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na dresu trvalého pobytu dne 29. 7. 2020. 9. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného navrhla žalobkyně jako důkaz výpisy z běžného bankovního účtu žalovaného, ze které bylo zjištěno, že žalovanému byla v srpnu 2017 vyplacena na jeho účet mzda 6 827 Kč, invalidní důchod 6 276 Kč a byl mu poskytnut úvěr ve výši 102 753,78 Kč. Ke konci měsíce činil zůstatek na účtu 75 300,40 Kč. V červenci 2017 byla žalovanému vyplacena mzda 7 138 Kč, důchod 6 276 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu žalovaného byl záporný a činil - 3 396,88 Kč. V červnu 2017 byla žalovanému vyplacena mzda 7 261 Kč, důchod 6 276 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu žalovaného byl záporný a činil - 2 705,30 Kč. V květnu 2017 byla žalovanému vyplacena mzda 6 358 Kč, důchod 6 276 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu žalovaného byl záporný a činil - 4 341,66 Kč. V dubnu 2017 byla žalovanému vyplacena mzda 7 061 Kč, důchod 6 276 Kč, žalovaný vložil na účet 2 000 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu žalovaného byl záporný a činil - 3 480,55 Kč. V březnu 2017 byla žalovanému vyplacena mzda 925 Kč, důchod 6 276 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu žalovaného byl záporný a činil - 5 461,50 Kč. 10. Důkazy sazebníkem poplatků od 1. 12. 2016, produktovými podmínkami spotřebitelského úvěru účinnými od 1. 8. 2017, úrokovým lístkem platným od 11. 7. 2016, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 31. 12. 2013, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud z důvodu hospodárnosti řízení neprovedl, neboť skutečnosti významné pro posouzení věci byly zjištěny z již provedených důkazů. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému jako spotřebiteli na základě smlouvy o úvěru možnost čerpat v rámci kreditní karty peněžní prostředky do výše 45 000 Kč. Ode dne uzavření smlouvy čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 166 800 Kč, přičemž splatil žalované za poskytnutí těchto prostředků částku v celkové výši 136 132,64 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřila řádně schopnost žalovaného splácet, neboť přestože měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, nezohlednila, že žalovaný měl vyšší měsíční výdaje než příjmy, když měl v období od března do července 2017 záporný zůstatek na bankovním účtu. Kladný zůstatek na bankovním účtu za měsíc srpen 2017 byl způsoben toliko poskytnutím úvěru žalovanému ve výši 102 753,78 Kč. Tento další závazek žalovaného žalobkyně rovněž nezohlednila při posouzení úvěruschopnosti. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitk