26 C 159/2022-45 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 5. 2020 ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 27. 5. 2020 ve výši 11 500 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 381 Kč, celkem tak částku 13 881 Kč v době splatnosti do 6. 6. 2020. Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně verifikaci osobních údajů žalovaného tak, že žalovaný převedl ze svého bankovního účtu na účet poskytovatele úvěru částku ve výši 1 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť z úvěru neuhradil ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 11 500 Kč, nárok na nesplacený úrok ve výši 2 531 Kč, nárok na smluvní pokutu ve výši 5 749 Kč a nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 8. 12. 2021 účinné od 10. 12. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dne 16. 12. 2021 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné pohledávky v době 10 dnů od obdržení této písemnosti. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a nereagoval ani na výzvu žalobkyně před podáním žaloby, domáhá se žalobkyně uvedeného nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. Žalobkyně v průběhu řízení nedotvrdila k dotazu soudu rozhodné skutečnosti, ze kterých by bylo seznatelné, zda její právní předchůdkyně splnila zákonné povinnosti ve smyslu § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda před tím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Z důvodu absence jakýchkoliv podkladů k této skutečnosti žalobkyně vzala žalobu nad rámec vyplacené jistiny právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zpět a předmětem řízení tak nadále zůstal dluh čítající dlužnou jistinu, příslušenství k dlužné jistině a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 4. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě smluv o úvěru [číslo] ze dne 7. 5. 2020 a 27. 5. 2020 celkem částku 11 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal i s poplatkem ve výši 2 381 Kč (celkem tak 13 881 Kč) vrátit do 6. 6. 2020. Uvedená částka mu byla připsána podle výpisu z účtu žalobkyně dne 7. 5. 2020 v částce 8 200 Kč dne 27. 5. 2000 v částce 3 300 Kč. Z upomínek a z oznámení o postoupení pohledávky obsahující též výzvu k zaplacení dluhu 19 780 Kč do 10 dnů od doručení této písemnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh z uvedeného úvěru nezaplatil ničeho. Ze smlouvy o úvěru se podává, že se účastníci dohodli na tom, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následujícím po dni takového prodlení. V takovém případě byl dlužník, který se dostal do prodlení, současně povinen zaplatit i 50 Kč za každou upomínku (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). V oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2021 a podacího archu vzal soud za prokázané, že nesplacená pohledávka ze smlouvy [číslo] ve výši 19 780 Kč byla postoupena žalobkyni, a že tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému. Z písemnosti se zároveň podává, že původní věřitelka vyzvala žalovaného k zaplacení tohoto dluhu na účet žalobkyně ve lhůtě 10 dnů. Písemnost byla předána k poštovní přepravě dne 17. 12. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná před podáním žaloby vyzvala naposledy žalovaného ke splnění smluvní povinnosti z výše uvedené úvěrové smlouvy. 5. Soud na základě žalobních tvrzení a uvedených listin dospěl k závěru, že z důvodu neprokázání splnění povinnosti původní věřitelky ve smyslu § 86 odst. 1., 2 zákona, lze považovat tvrzenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Na tomto místě soud v souladu s platnou judikaturou uvádí, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. S ohledem na uvedené, které je žalobkyni známo, neboť nad rámec poskytnuté jistiny vzala žalobu zpět, soud posoudil nárok na zaplacení dluhu ve výši 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od prvního dne prodlení se zaplacením této částky za důvodný, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ostatní nároky považuje soud za neopodstatněné, a proto ve zbylé části žalobní návrh (mimo částku, pro kterou bylo řízení zastaveno) žalobu zamítl. Součástí zamítavého výroku je i nárok na zaplacení částky 217 Kč jako poplatek za„ osobní návštěvu“ pracovníka žalobkyně v bydlišti žalovaného, když v řízení nebylo zjištěno a prokázáno, zda, kdy, na jaké adrese a s jakým konkrétním výsledkem terénní pracovník žalobkyně žalovaného navštívil. Tyto skutečnosti se z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky nepodávají. 6. V daném případě soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky. 7. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne 16. 12. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 10 dnů od obdržení této písemnosti. Písemnost byla předána k poštovní přepravě dne 17. 12. 2021, má se tedy za to, že podle § 573 o. z. byla adresátu doručena třetí pracovní den po odeslání a marným uplynutím lhůty 10 dnů k zaplacení dluhu se žalovaný dostal do prodlení s jeho úhradou. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky 11 500 Kč v zákonné výši za dobu od 6. 1. 2022 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 338,25 Kč, přičemž tato částka představuje 15,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 997 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.