26 C 35/2022-35 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 11. 2020 ve znění smlouvy ze dne 5. 1. 2021 ve výši 4 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 920 Kč v době splatnosti. Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně verifikaci osobních údajů žalovaného. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr nehradil řádně a včas na jeho nezaplacené části dluží žalovanou částku. Nesplacenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 29. 3. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné pohledávky. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a dluh nezaplatil, domáhá se žalobkyně uvedeného nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy ze dne 5. 1. 2021. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 4. 2. 2021. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému předcházela jeho verifikační platba z bankovního účtu. Žalovaný v době splatnosti úvěr nesplatil a na jeho nesplacené části, na úroku, na smluvní pokutě, úroku z prodlení a na poplatcích mu vznikl nedoplatek ve výši žalované částky. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 11. 8. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy a stanovila mu dobu splatnosti do 31. 8. 2021. 4. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru, z výpisu účtu žalobkyně, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky a podacího archu, jakož i ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z výzvy žalobkyně zaslané žalovanému k zaplacení dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy se stanoveným datem splatnosti a z předžalobní výzvy. 5. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive poplatků a úroků z prodlení z částky, která se nestala splatnou podle uvedené smlouvy. 6. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky 4 000 Kč. Žalobkyně prokázala, že uvedenou pohledávku nabyla od právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a prokázala tak svoji věcněprávní legitimaci ve sporu. V rozsahu částky 4 000 Kč čítající dluh na jistině a na prokazatelných nákladech žalobkyně za odeslání výzvy k plnění žalovanému ve výši 39 Kč shledal soud žalobu důvodnou, proto jí v tomto rozsahu vyhověl a ve zbylé části uplatněného nároku nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 7. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne 11. 8. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 31. 8. 2021. K uvedenému datu žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, čímž se následujícím dnem dostal do prodlení se zaplacením dluhu (vydání bezdůvodného obohacení), a proto soud žalobkyni přiznal i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 4 000 Kč v zákonné výši za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravujícím některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. S ohledem na náklady žalobkyně čítající částku 39 Kč za odeslání výzvy k plnění žalovanému, soud i v rozsahu této částky žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 499,11 Kč, přičemž tato částka představuje 33,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 050 Kč (4 000 Kč + 1 070 Kč + 256 Kč + 724 Kč) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby, odeslání výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.