37 C 1/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 16. 9. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), kterou s žalovaným jako dlužníkem uzavřel, a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč (dále jen„ poplatek“), to nejpozději dne 2. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke dni splatnosti úvěr včetně poplatku řádně nesplatil, vznikla mu v souladu se smlouvou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 5 000 Kč za období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 285 Kč. Žalobce tak žalobou požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 5 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, poplatku ve výši 1 113 Kč a smluvní pokuty 1 285 Kč. Žalobce uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku dle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“) po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu za období [období] [rok], výplatními páskami za období [období] [rok], výpisem z databáze poskytovatelů úvěru EUCB a CRIF, dále z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti v přiloženém Profilu klienta (měsíční příjem 26 260 Kč a pravidelné výdaje ve výši 8 500 Kč). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobce se z jednání omluvil a k jednání se nedostavil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tedy soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. 4. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dokladem o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum], a zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla dne [datum] žalovanému převodem na účet částku 5 000 Kč jako jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr, který se žalovaný na základě citované smlouvy o úvěru zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč nejpozději [datum]. Z výplatních pásek za období [období] [rok] soud zjistil, že příjem žalovaného v daném období činil cca 26 000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného předložených žalobcem za [období] [anonymizována dvě slova] [rok], včetně evidence zpráv zasílaných žalobcem žalovanému, soud zjistil, že příjem žalovaného v tomto období činil cca 26 000 Kč a žalovaný si u žalobce půjčoval opakovaně, přičemž žalovanému dluhu předcházela další nesplacená půjčka ve výši 4 000 Kč (v okamžiku předání inkasní agentuře ve výši 9 541 Kč; tato částka se objevuje jako mimosoudně vymáhaná také ve výpisu REPI). Z výpisu z REPI soud zjistil, že u žalovaného byly ke dni [datum] evidovány dosud nesplacené závazky ve výši 17 192 Kč, 4 726 Kč, 5 647 Kč a 4 000 Kč, ani jeden z nich však dne [datum] nebyl po splatnosti. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zavázán zaplatit [právnická osoba] s.r.o. částku 22 109,11 Kč s příslušenstvím, přičemž aktuálně je částka 8 109,11 Kč s příslušenstvím z tohoto rozsudku vymáhána JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem se sídlem v [obec] (pověření soudního exekutora č. j. [číslo jednací]). Z výpisu z účtu žalovaného na č. l. 20 – 26 za měsíc prosinec 2020 soud zjistil, že mimo úvěr poskytnutý žalobcem ve výši 5 000 Kč, žalovaný dne [datum] obdržel půjčku CreditGo ve výši 6 000 Kč; na straně příjmů žalovaný obdržel 46 112 Kč od zaměstnavatele ([právnická osoba]) a opakovaně prováděl vklady částkách od 200 Kč do 2 000 Kč. Počáteční zůstatek činil 3 016,48 Kč a konečný 2 196,43 Kč; zatímco připsáno na účet v [měsíc] [rok] bylo 118 012 Kč, odepsáno z účtu bylo 118 832,05 Kč. Z výpisu z EUCB k osobě žalovaného ke dni [datum] soud zjistil, že celkový počet dosud čerpaných půjček činí 7, přičemž žalovaný 3x splatil půjčku opožděně, zamítnutých žádostí o půjčku u žalovaného systém eviduje 10. Aktuální počet půjček k [datum] činil 1, se splatností k [datum], výše dluhu 8 482,59 Kč. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a to z jiných právních důvodů, než jaké uvádí žalobce. 8. Předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelských úvěrů, žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu § 419 OZ. Účastníci spolu uzavřeli dle ust. § 2395 a násl. OZ smlouvu o úvěru; jednalo se o smlouvu spotřebitelskou. Soud se primárně zabýval tím, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z moci úřední. Rozsudkem z [datum], ve věci [číslo jednací] [číslo], Soudní dvůr EU při výkladu směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Soudní dvůr EU konstatoval, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Na toto reagovala novela zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb., která s účinky od 28. 5. 2022 změnila ust. § 87 tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 9. Podle rozsudku NS ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, je věřitel před uzavřením spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se takový úvěr sjednává, neplatná. V daném případě žalobce vyšel z vágních informací poskytnutých samotným žalovaným, a to pouze co do výše příjmu a