7 C 85/2022-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 30 932,61 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem 29,88 % specifikovaným ve výroku v odst. I. s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Úvěrové podmínky žalobkyně, na základě které byl žalované poskytnut v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, tj. 3,05 % z aktuální dlužné částky, přičemž na základě smlouvy byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, pravidelné poplatky a úroky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem částku 31 357,80 Kč a na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem částku 19 033 Kč. Jelikož tak žalovaná porušila svůj závazek, žalobkyně využila svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce a proto úvěr zesplatnila ke dni 15. 11. 2021, přičemž žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a po zesplatnění neuhradila žádnou splátku, dluží celkem částku 30 932,61 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 965,33 Kč, dále z poplatků za pojištění v částce 137,28 Kč, poplatků na vymáhání 330 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. Žalované byla před podáním žaloby zaslána žalobkyní výzva k úhradě, na tuto výzvu však nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne [datum]. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř., jestliže žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání nedostavila, k nároku žalobkyně se nevyjádřila, a rozhodl dle obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku poplatků žalobkyně, výpisu úhrad, čerpání a splátek k [datum], předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, na která proto soud pro stručnost odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a žalobkyně mezi sebou uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s rámcem 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, tj. 3,05 % z aktuální dlužné částky, přičemž na základě smlouvy byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, pravidelné poplatky a úroky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem částku 31 357,80 Kč a na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem částku 19 033 Kč. Jelikož tak žalovaná porušila svůj závazek, žalobkyně využila svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce a proto úvěr zesplatnila ke dni 15. 11. 2021, přičemž žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a po zesplatnění neuhradila žádnou splátku, dluží celkem částku 30 932,61 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 965,33 Kč, dále z poplatků za pojištění v částce 137,28 Kč, poplatků na vymáhání 330 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. Požadovaný úrok 29,88 % ročně představuje obchodní úrok z jistiny ode dne sepsání žaloby do zaplacení. Žalobkyně tvrdila k posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, že tato je na rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč měsíčně představujícím sociální dávky, že byla ohledně ní provedena kontrola v registru [příjmení] a [příjmení], a proto dovodila, že žalovaná je schopná splácet předmětný úvěr. 6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti obvykle tvrdí, že ke svojí zákonné povinnosti prověřování bonity spotřebitele přistupuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. K tomu dále uvedla, že zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, a vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech, kdy jsou k tomu využívány úvěrové registry [příjmení] a NRKI. V této věci brala žalobkyně v úvahu, že měsíční příjem žalované představující dávku v mateřství činí [částka], žalovaná je svobodná, má jedno nezletilé dítě a má výdaje s domácností [částka], když příjem ostatních členů domácnosti je [částka], tedy žalobkyně dovozuje, že bylo ve finančních možnostech žalované tento úvěr splácet, že řádně posoudila úvěruschopnosti žalované. 11. S výše uvedeným závěrem žalobk