9 C 58/2022-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 11. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 13 578 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvu, kdy se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr a na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžitou částku 15 000 Kč převodem na účet žalovaného, které uvedl ve smlouvě, a to [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splatit ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. V tomto případě byl úvěr splatný dne 9. 6. 2021. Žalovaný si prodloužil splatnost desetiprocentním odkladem. Aby došlo k prodloužení splatnosti o 30 dní, musí klient uhradit částku 2 235 Kč. Dne 9. 5. 2021 byla uhrazena částka 2 257 Kč a dne 25. 8. 2021 částka 1 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl vyzýván k úhradě a následně mu žalobkyně vyúčtovala dne 22. 6. 2021 a dne 16. 9. 2021 vždy 100 Kč jako účelně vynaložené náklady. Ke dni sepsání žaloby eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 13 578 Kč sestávající z nesplacené jistiny 12 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, účelně vynaložených nákladů 200 Kč a smluvních pokut v celkové výši 383 Kč. K výši nesplacené jistiny došla žalobkyně tak, že od poskytnuté částky 15 000 Kč odečetla platbu 2 500 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána žalobkyní výzva k úhradě, na tuto výzvu však nereagoval. Při uzavírání smlouvy žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného splácet, kdy zkoumala, zda žalovaný má úvěr u jiných společností prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále zda má jiné závazky a tyto hradí prostřednictvím registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost důsledným zjišťováním u žalovaného jeho kreditního skóre neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a pro tento účel je využíván statistický model. Žalobkyně vycházela dále z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru ve výši a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Spolu s provedením lustrace ve výše uvedených registrech shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne 30. 6. 2022. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř., jestliže žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil, k nároku žalobkyně se nevyjádřil, a rozhodl dle obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku poplatků žalobkyně, výpisu úhrad, čerpání a splátek k 24. 11. 2021, předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2021, včetně poštovního podacího archu z 18. 10. 2021, úvěrové zprávy - osobní data, vzal soud za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě, na která proto soud pro stručnost odkazuje. Dále soud zjistil podle výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 3 257 Kč a z úvěrové zprávy – osobních dat žalovaného, že podle sumarizace kontraktů měl žalovaný v letech 2018 až 2020 sjednáno nejméně 11 osobních úvěrů a dva spotřební úvěry, kdy s výjimkou jednoho osobního úvěru z [datum] a spotřebního úvěru z [datum], byly ostatní předčasně ukončeny. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě 30 dnů. V důsledku prodloužení splatnosti o 30 dnů a úhradě poplatku za toto prodloužení, byl předmětný úvěr poskytnutý žalovanému splatný dne 9. 6. 2021. Žalovaný úvěr neuhradil, dostal se do prodlení a byl vyzýván k zaplacení, za což si žalobkyně vyúčtovala účelně vynaložené náklady v celkové výši 200 Kč, jakož i jednorázovou smluvní pokutu vypočtenou jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta ve výši 383 Kč byla účtována dne 23. 7. 2021 Celkem žalovaný dluží žalobkyni částku 13 578 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 12 500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty 383 Kč. Žalobkyně tvrdila k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, že tento je zaměstnanec s měsíčním čistým příjmem 30 000 Kč, čistý příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení činí 14 000 Kč, životní minimum členů domácnosti (dospělý) 3 410 Kč, souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků je ve výši 6 067 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a že byla ohledně něho provedena kontrola v registru SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, a proto dovodila, že žalovaný je schopen splácet předmětný úvěr. 6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti obvykle tvrdí, že ke svojí zákonné povinnosti prověřování bonity spotřebitele přistupuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. K tomu dále uvedla, že zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, a vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech, kdy jsou k tomu využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. V této věci brala žalobkyně v úvahu, že čistý měsíční příjem žalovaného představuje částku 30 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, splácí jiné úvěrové závazky částkou 6 067 Kč měsíčně a má výdaje s domácností na bydlení 14 000 Kč, tedy žalobkyně dovozuje, že bylo ve fi