13 C 160/2023-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 30 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které byla žalovaná povinna zaplatit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje [datum], kdy poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem částku 5 400 Kč. Jelikož žalovaná dluh řádně neplatila, byla jistina po splatnosti, tj. od [datum], úročena ve výši 25,23 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny 20 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 799,97 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800,03 Kč, kapitalizovaných úroků 11 661,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 3 813,33 Kč, úroků ve výši 25,23 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť měla informace od žalované o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, jež byly uvedeny v zákaznické kartě, konkrétně měla žalovaná příjem ze zaměstnání ve výši 14 000 Kč, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a bankovním výpisem o příjmech, dále pobírala státní podporu ve výši 4 150 Kč dle sdělení žalované, celkové příjmy žalované tak byly 18 150 Kč a výdaje 9 062 Kč (bydlení 2 000 Kč – nájem, inkaso, energie) a osobní výdaje 6 400 Kč (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) obojí dle sdělení žalované, přičemž použitelný příjem žalované byl 9 088 Kč. Dopisem právního zástupce ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 4 000 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Celková dlužná částka tak činila 36 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. 4. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná při sjednání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, je zaměstnána od roku 2015 a její čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč, dále pobírá státní podporu ve výši 4 150 Kč, má zápůjčku/úvěr u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 6 000 Kč, kde splácí 662 Kč měsíčně, celkem má příjem ve výši 18 150 Kč a výdaje činí celkem 9 062 Kč (příspěvek rodičům 2 000 Kč, osobní výdaje 6 400 Kč), použitelný příjem tak činí 9 088 Kč. Skutečnosti měly být ověřeny dokumenty: bankovní výpisy, výplatní pásky, pracovní smlouva, potvrzení o příjmu zaměstnavatele. 5. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne a výpisu o sledování zásilek ČP, s. p. bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, dodáno bylo žalované na adresu dle smlouvy dne tj. [datum], lhůta k plnění uplynula dnem [datum]. 6. Z Výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 7. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť není vázán názorem obecného soudu v jiné věci a postoupení má za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 36 000 Kč, avšak uhradila pouze 5 400 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, tj. do [datum]. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovanou v zákaznické kartě, listiny prokazující uvedené informace žalobkyně nepředložila, skutečné příjmy a výdaje žalované tak nebyly doloženy. 9. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 10. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie, kdy závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 13. Žalobkyně neprokázala, že příjmy a výdaje žalované skutečně ověřovala, neboť údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě jsou nedostačující, navíc při absenci listin, které měly uvedené informace potvrzovat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech, výdajích a dalších závazcích. Pravdivost a správnost informací uvedených v zákaznické kartě je tak zpochybněna. Soud zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 5 400 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 14 600 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o postoupení pohledávky vyzvána, aby vrátila žalobkyni peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení, lhůta k plnění takto stanovaná uplynula dne [datum]. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisy nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.