13 C 263/2022-39 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného v jednotlivých platbách. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úvěr nejpozději dne [datum], avšak do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smluv o úvěru [číslo] ze dne [datum], [datum] [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný označený ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně označenou ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem smlouvy, na základě kterých mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. 4. Z výpisů bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že z bankovního účtu č. [bankovní účet] byla na bankovní účet předchůdkyně žalobkyně zaslána dne [datum] částka 0,01 Kč. Dále bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, [datum] částku 7 700 Kč. 5. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], č. l. 24 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku vůči žalovanému z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván žalobkyní, aby uhradil pohledávku z titulu smlouvy o úvěru nejpozději do 3 dnů. Výzva spolu s oznámením byla žalovanému zaslána na adresu trvalého pobytu dne [datum]. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, který byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného ve čtyřech platbách. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Oznámení bylo zasláno žalovanému na dresu trvalého pobytu dne [datum]. 8. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 9. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 12. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem [datum], aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy předchůdkyně žalobkyně konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet. Zároveň byla upozorněna, že vždy je třeba zkoumat nejen příjmovou, ale výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, přičemž odkaz na zákaznickou kartu či obecné proklamace jsou nedostačující. Nato žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech s negativním výsledkem. K tomuto však nepředložila žádné důkazy. 13. Žalobkyně tak neprokázala, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Jinak řečeno, neprokázala, že byly před uzavřením smlouvy zkoumány reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla ověřené informace o jeho příjmech, výdajích a závazcích. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dosud nic nesplatil, proto na straně žalovaného trvá bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 20 000 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalovanému dne [datum] a lhůta k plnění uplynula dne [datum]. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní