13 C 277/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč a hotovostní inkaso 6 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 2 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně nehradil, přistoupila předchůdkyně žalobkyně k úročení neuhrazené jistiny úrokem ve výši 25,77 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 15 000 Kč, dlužných úhrad za služby 10 400 Kč, kapitalizovaných úroků 4 885,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 564,06 Kč, úroků ve výši 25,77 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný označený ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso 6 000 Kč, poplatkem za pojištění 360 Kč, poplatkem za asistenční služby 540 Kč. Celková dlužná částka tak činila 27 900 Kč a žalovaný se zavázal ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 465 Kč. 4. Ze zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalovaný zařadil do programu poskytování asistenčních služeb předchůdkyně žalobkyně realizovaný prostřednictvím společností [právnická osoba] 5. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalovaný zařadil do pojistného programu předchůdkyně žalobkyně realizovaný prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne [datum]. 8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. 9. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz výplatní pásky žalovaného za měsíc květen až červenec 2019, ze kterých bylo zjištěno, že průměrná měsíční čistá mzda žalovaného činila 20 092 Kč. Dále žalobkyně navrhla k důkazu čestné prohlášení žalovaného ze dne [datum], ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný přispívá své matce na domácnost 2 500 Kč měsíčně. 10. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měl splatit 27 900 Kč, avšak uhradil 2 500 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo zasláno žalovanému dne [datum]. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z čestného prohlášení žalovaného a výplatních pásek žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 4. 1. 2019 do [datum], neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 14. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem ze dne [datum], aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet, zároveň byla upozorněna, že vždy je třeba zkoumat nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, přičemž odkaz na zákaznickou kartu či obecné proklamace jsou nedostačující. Nato žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, které ověřovala. Žalobkyně však neprokázala, že byly ověřeny výdaje žalovaného např. z výpisů bankovních účtů apod. Předchůdkyně žalobkyně rovněž neověřila, zda měl žalovaný v době uzavření smlouvy další zápůjčky a úvěry a zda je řádně splácel. Informace pouze deklarované žalovaným v zákaznické kartě či čestném prohlášení jsou nedostačující a soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho výdajích a dalších závazcích. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné výdaje žalovaného měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni u jednání vyzvat po