13 C 282/2022-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 258 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku, která činila ½ částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. 1 400 Kč a úrok ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že by se stal celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, byla žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 8 249 Kč, splátku úvěru splatnou dne [datum] neuhradila, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž celková dlužná částka činí 10 258 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaná u soudního jednání tvrdila, že se dostala do špatné finanční situace, chtěla pomoci svému bratranci, který následně náhle zemřel. Jednu půjčku splatila, následně byla uzavřena další půjčka, kterou také řádně splácela, avšak stále jí chodila nějaká upozornění o povinnosti platit další úroky. Žalovaná si není jistá, kolik si od žalobkyně půjčila a kolik měla splatit, myslí si však, že půjčku přeplatila. V současné době je žalovaná ve špatné finanční situaci, je samoživitelkou, její syn studuje na VŠ, stále se ho snaží podporovat. 3. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, avšak svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Ze smlouvy revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně jako právnická osoba, označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, se zavázala umožnit žalované, označené ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem (totožnost ověřena podle občanského průkazu), čerpat peněžní prostředky až do celkové výše 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splatit žalobkyni spolu s poplatky a úrokem sjednanými ve smlouvě. 5. Z výpisů bankovního účtu žalobkyně a sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč (5 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum]). 6. Z výpisů k revolvingovému úvěru bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 8 249 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do [datum], jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu dne [datum]. 8. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz výplatní pásky žalované za měsíc květen až červen 2021 a kartu klienta. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalované byla za měsíc květen 2021 vyplacena mzda ve výši 20 195 Kč a za měsíc červen 2021 mzda ve výši 20 191 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 29 750 Kč a žije v pronájmu. 9. Důkaz mandátní smlouvou ze dne [datum] soud neprovedl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly zjištěny z jiných důkazů. 10. Na základě dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, která byla ve smlouvě označena jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 8 249 Kč. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána, aby žalovanou částku zaplatila žalobkyni do dne [datum]. Výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu dne [datum]. 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 20. 9. 2021, neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. 12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila skutečné výdaje žalované např. z výpisů bankovních účtů, nájemní smlouvy, smluv o dodávkách energií apod. Žalobkyně rovněž neověřila, zda měla žalovaná v době uzavření smlouvy další zápůjčky, úvěry a zda je řádně splácela. Informace pouze deklarované žalovanou v zákaznické kartě jsou nedostačující a soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích výdajích a dalších závazcích. Pokud byly žalobkyni doloženy další listiny prokazující skutečné výdaje žalované měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni u jednání vyzvat podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřena před uzavřením smlouvy výdajová stránka rozpočtu žalované. Žalobkyně se však neúčastí u jednání dobrovolně připravila o možnost tohoto poučení. 15. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet. 16. Žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila žalobkyni 8 249 Kč. Na straně žalované tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., které by byla povinna vrátit žalobkyni. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.