13 C 32/2023-40 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 4. 10. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované. Následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala dalších 10 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná zavázala zaplatit úvěr nejpozději dne 5. 6. 2022, avšak do dnešního dne neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka vůči žalované ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smluv o úvěru [číslo] ze dne 4. 10. 2020, 1. 3. 2021, 3. 6. 2021 a obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná označená ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřela s předchůdkyní žalobkyně označenou ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem smlouvy, na základě kterých mohla žalovaná čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. 4. Z výpisů bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že z bankovního účtu č. [bankovní účet] byla na bankovní účet předchůdkyně žalobkyně zaslána dne 2. 10. 2017 částka 0,01 Kč. Dále bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 1. 3. 2021 částku 10 000 Kč, dne 5. 10. 2020 částku 10 000 Kč. 5. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 5. 2023, č. l. 28 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku ze dne 15. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku vůči žalované z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Postoupení bylo žalované oznámeno a zároveň byla žalovaná vyzvána žalobkyní, aby uhradila pohledávku z titulu smlouvy o úvěru nejpozději do 3 dnů. Výzva spolu s oznámením byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu dne 15. 6. 2022. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, která byla ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované ve dvou platbách. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem, kterým byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Oznámení bylo zasláno žalované na dresu trvalého pobytu dne 15. 6. 2022. 8. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 9. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 12. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem 20. 3. 2023, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy předchůdkyně žalobkyně konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet. Zároveň byla upozorněna, že vždy je třeba zkoumat nejen příjmovou, ale výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, přičemž odkaz na zákaznickou kartu či obecné proklamace jsou nedostačující. Nato žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalované ve veřejných registrech s negativním výsledkem. K tomuto však nepředložila žádné důkazy. 13. Žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Jinak řečeno, neprokázala, že byly před uzavřením smlouvy zkoumány reálné příjmy a výdaje žalované např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla ověřené informace o jejích příjmech, výdajích a závazcích. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dosud nic nesplatila, proto na straně žalované trvá bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 20 000 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o postoupení pohledávky vyzvána, aby vrátila peněžní prostředky ve lhůtě 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalované dne 20. 6. 2022 a lhůta k plnění uplynula dne 23. 6. 2022. Žalovaná peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud tak zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplat