13 C 61/2023-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 47 083,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 6. 2019, na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru, poplatek 31 200,49 Kč a případný poplatek za prodloužení splatnosti úvěru 1 883 Kč nejpozději dne 11. 9. 2020, avšak neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 byla pohledávka vůči žalované ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná označená ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřela s předchůdkyní žalobkyně označenou ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem smlouvu, na základě které měly být žalované poskytnuty na její bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 14 000 Kč spolu s poplatky nejpozději do 11. 9. 2020. 4. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prodloužila žalované termín splatnosti úvěru o 30 dní. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 6. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 14 000 Kč dne 11. 6. 2019. 6. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] na [číslo listu] spisu bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] (nyní č. [bankovní účet]) je žalovaná. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 včetně předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 8. 2022, kterým byla zároveň vyzvána, aby pohledávku uhradila žalobkyni nejpozději do 3 dnů. Tyto písemnosti byly žalované zaslány na adresu trvalého pobytu dne 12. 8. 2022. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované označené ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splatit spolu s poplatky nejpozději dne 11. 9. 2020, avšak neuhradila ničeho. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem, kterým byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Oznámení bylo zasláno žalované na dresu trvalého pobytu dne 12. 8. 2022. 9. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 10. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 13. Žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně v době uzavření smlouvy o úvěru řádně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury. Jinak řečeno, žalobkyně neprokázala, že byly příjmy a výdaje žalované zjišťovány a ověřeny např. dotazem na zaměstnavatele žalované, předložením pracovní smlouvy, mzdových výměrů, výplatních pásek, nájemní smlouvou, smlouvou o dodávkách energií, výpisy z účtů žalované apod. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech a výdajích. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované měla kopie těchto dokumentů uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni u jednání vyzvat podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak konkrétně předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet. Žalobkyně se však neúčastí u jednání dobrovolně připravila o možnost tohoto poučení. 14. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru ze dne 11. 6. 2019 absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžité plnění ve výši 14 000 Kč, které žalovaná dosud nevrátila. Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 14 000 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 včetně výzvy k úhradě vyzvána, aby zaplatila žalobkyni dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů. Oznámení bylo žalované doručeno v souladu s § 573 o. z. dne 17. 8. 2022, tudíž lhůta k vrácení peněžních prostředků uběhnula dne 20. 8. 2022. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí 3 denní lhůty, tj. od 21. 8. 2022 podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud zavázal žalovanou zaplatit částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.