38 C 17/2022-126 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 865 975,44 Kč, a to z titulu náhrady škody způsobené mu žalovaným při výkonu advokacie, konkrétně porušením povinnosti advokáta při zastupování žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], spočívajícím v neomluvené absenci žalovaného jako advokáta při prvním jednání soudu dne [datum], kdy žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl řádně předvolán. V části I. žalobních tvrzení rekapituloval průběh řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], tj. v řízení o žalobě insolvenčního správce společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), proti [územní celek] [obec], o vydání bezdůvodného obohacení, a to jak průběh řízení před soudem prvního stupně, dále průběh řízení před odvolacím soudem, průběh řízení o dovolání před Nejvyšším soudem a řízení u soudu druhého stupně po zrušení rozsudku Nejvyšším soudem. Dále žalobce v části II. žalobních tvrzení tvrdil: A. že v uvedeném předešlém řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] zdejšího soudu byl připraven předložit důkazy k podpoře svých tvrzení v rámci procesní obrany, byl připraven prokázat všechna svá tvrzení, zejména pokud jde o existenci vad díla, uplatnění nároku v souvislosti s odstraněním vad díla u [anonymizováno] i výši nákladů, které bylo nutné vynaložit na odstranění vad díla, pro účely prokázání existence vad díla si nechal zpracovat několik znaleckých posudků, které jednak definují vady, které se na díle nacházely a jednak oceňují náklady na odstranění takových vad díla. Pokud by znalecké posudky byly provedeny jako důkaz u soudu, nepochybně by tím bylo podloženo tvrzení [územní celek] jednak o existenci vad díla, jednak o výši nákladů, které bylo nutno vynaložit na odstranění těchto vad a rovněž notifikaci vad zhotoviteli, B. že spatřuje porušení povinnosti žalovaného v tom, že ačkoliv byl jako právní zástupce [územní celek] řádně předvolán k jednání Okresního soudu v Opavě ve věci sp. zn. [spisová značka], které bylo nařízeno na den [datum], tak se k jednání soudu bez řádné omluvy nedostavil, soud prvního stupně přijal usnesení, že bude jednat v nepřítomnosti [územní celek] v procesním postavení žalovaného a na prvním jednání ve věci vyhlásil rozsudek, kterým plně vyhověl nárokům insolvenčního správce, neboť žalovaný neunesl břemeno důkazní stran existence vad a jejich notifikace zhotoviteli díla ([anonymizováno]). Přitom [územní celek] bylo připraveno existenci vad a výši nákladů na jejich odstranění v řízení před soudem prvního stupně prokázat. Klíčovým momentem a rovněž předpokladem pro konečné rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka] je skutečnost, že [územní celek] neuneslo důkazní břemeno ohledně svých tvrzení o existenci vady, o výši nákladů nutných pro odstranění vad díla a o notifikaci vad zhotoviteli. Tato skutečnost je zdůrazněna ve všech výše rozhodnutích soudů. Pokud pak žalovaný v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně tvrdil, že soud prvního stupně„ otočil“ povinnost tvrzení a důkazní břemeno na stranu [územní celek], pak žalovaný pomíjí, že insolvenční správce v žalobě, replice i v průběhu soudního řízení konzistentně tvrdil, že vady díla neexistovaly, nemohly být tudíž notifikovány [anonymizováno] a nemohly tedy vzniknout městu [obec] náklady spojené s odstraněním vad díla, ani jiná práva s tím spojená. Insolvenční správce tedy tvrdil negativní skutečnosti, které dle obecných zásad civilního práva procesního prokázat nelze, je proto na druhé straně sporu, aby negativní tvrzení účastníka řízení vyvrátila. In concreto, bylo na městu [obec], aby navrhlo důkazy prokazující existenci vad díla, tvrzenou výši nákladů na odstranění těchto vad atd. Proto si [územní celek] nechalo zpracovat znalecké posudky, aby svá tvrzení bylo schopno prokázat. Žalobce dále v této části žalobních tvrzení tvrdil, že: - škoda vznikla žalobci v souvislosti s výkonem advokacie, když žalovaný [územní celek] zastupoval ve výše uvedeném soudním sporu jako advokát, pochybení žalovaného spočívá v jeho neomluvené absenci při prvním jednání Okresního soudu v Opavě ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač k němu byl řádně předvolán. V tomto směru žalovaný porušil zejména povinnosti advokáta plynoucí z ustanovení § 16 a násl. zákona o advokacii a je na místě zabývat se jeho deliktní odpovědností podle § 24 zákona o advokacii, - vyčísluje škodu způsobenou žalovaným na částku ve výši 3 865 975,44 Kč, která se skládá z plnění, jež musel žalobce insolvenčnímu správci zaplatit, konkrétně jde o tyto částky: a) jistiny ve výši 2 173 706,74 Kč (82 948,24 EUR), b) náhrady nákladů řízení ve výši 294 848,40 Kč, c) úroků z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 101.709,01 EUR ode dne [datum] do zaplacení, tj. 1 206 660,30 Kč, d) bezdůvodného obohacení na nákladech řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení ve výši celkem 190 760 Kč. [územní celek] v souladu s pravomocným a vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], resp. rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], splnilo povinnost jemu uloženou soudem a uhradilo insolvenčnímu správci na jistinu, úroky z prodlení a náklady právního zastoupení částku ve výši 3 865 975,44 Kč, a to dne [datum]. V tento den tedy žalobci vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaný. Podle ustálené rozhodovací soudní praxe Nejvyššího soudu počíná plynout promlčecí doba k uplatnění náhrady škody po advokátovi až ode dne, kdy došlo k reálnému plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2507/2005). V části Ad iii) žalobních tvrzení žalobce rozebírá příčinnou souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem škody a uzavírá, že neomluvená neúčast žalovaného jako právního zástupce [územní celek] ve svém důsledku vedla k tomu, že [územní celek] ve sporu neuneslo důkazní břemeno stran existence vad díla a jejich notifikace zhotoviteli, což zapříčinilo vznik škody spočívající v povinnosti uhradit insolvenčnímu správci [anonymizováno] žalovanou částku a dále nahradit náklady řízení. V závěru žaloby žalobce tvrdil, že před podáním této žaloby se pokusil vyřešit spor s žalovaným smírnou cestou, zaslal žalovanému předžalobní výzvu k náhradě škody ze dne [datum], kde byl žalovaný vyzván k náhradě škody v celkové výši 3 865 975,44 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Na tuto výzvu žalovaný reagoval prostřednictvím svého právního zástupce přípisem ze dne [datum], ve kterém uvedl, že nárok žalobce ani zčásti neuznává. Následně v dubnu 2021 proběhlo jednání mezi zástupci žalobce a žalovaného, kde žalovaný zopakoval, že nárok vznesený žalobcem neuznává. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nárok žalobce žalobou uplatněný neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. V obraně proti žalobě vznesl námitku promlčení žalovaného nároku s tím, že má za to, že žalobce uplatnil svou údajnou pohledávku na náhradu škody za žalovaným u soudu až po uplynutí promlčecí doby a pokud žalobce v žalobě odkazuje ohledně běhu promlčecí doby na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 2507/2005 a tvrdí, že promlčecí doba počíná běžet až ode dne reálného splnění závazku, k jehož plnění byl žalobce zavázán rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pak namítá, že tento judikát vychází z předchozí právní úpravy (zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník v tehdy platném znění), která však pojímala odpovědnost za škodu jinak, než jak je pojímána náhrada majetkové újmy dle stávající právní úpravy (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění), která je s ohledem na skutečnost, že k porušení povinnosti žalovaného jako advokáta došlo dne [datum], pro posouzení věci rozhodující. Zmíněný rozdíl v pojetí odpovědnosti za škodu a náhrady majetkové újmy spočívá především v tom, že odpovědnost za škodu dle předchozí právní úpravy se vztahovala pouze na škodu (újmu) na majetku. Naproti tomu § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) za škodu neoznačuje„ újmu na majetku“, ale„ újmu na jmění“. Jmění osoby je přitom definováno v ustanovení § 495 OZ jako souhrn jejího majetku (všeho, co jí patří) a jejích dluhů. Pod ochranu se tak bere celý komplex majetkových vztahů a je postaveno na jisto, že škodou je i vznik dluhu, což se tak musí projevit i v jiném náhledu na počátek běhu promlčecích lhůt u případů, kdy tvrzená újma představuje právě navýšení pasiv poškozeného v podobě vzniku dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobce podanou žalobou tvrdí, že v důsledku porušení povinnosti žalovaného jako advokáta, který zastupoval žalobce jako žalovaného v jiném soudním řízení, byl žalobce v uvedeném soudním řízení neúspěšný a byl tak nucen zaplatit jednotlivé částky, jejichž zaplacení se nyní domáhá z titulu náhrady majetkové újmy po žalovaném, jedná se o případ, kdy mělo dojít ke způsobení škody na straně žalo