6 C 67/2022-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 530 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný žalobkyni dluží na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ úvěrové smlouvy“), jejíž součástí byly rovněž úvěrové podmínky. Uvedla, že před sjednáním smlouvy byla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž žalovaný byl na základě této smlouvy oprávněn čerpat opakovaně revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše úvěrového rámce 17 000 Kč, přičemž výše pravidelné měsíční splátky činila 4 % z aktuálně dlužné částky, kdy v jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část úvěru a pravidelné a nepravidelné poplatky. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 16 458 Kč a uhradil pouze 658 Kč. Žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 17. 3. 2022, přičemž žalovaná částka, tj. 16 530 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15 800 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznat příslušenství žalované částky. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o revolvingové úvěru ze dne [datum] [číslo] z úvěrových podmínek (platných od 1. 8. 2021) bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které byl oprávněn čerpat finanční prostředky do výše úvěrového rámce 17 000 Kč. Úvěr byl čerpán na nákup zboží, a to notebooku zn. Dell, kdy cena zboží činila 16 458 Kč, přičemž podpisem smlouvy o úvěru žalovaný souhlasil s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru přímo ve prospěch prodávajícího uvedeného zboží. Výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky. V případě nesplácení úvěru byla žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 21 000 Kč a bydlí v podnájmu. 4. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že částku 16 458 Kč žalovaný čerpal dne 11. 10. 2021. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze první splátku, a to dne 20. 11. 2021 částku 658 Kč. 6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 17. 3. 2022 včetně podací archu ze dne 17. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2022 včetně podacího archu ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od sepsání výzvy, jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne 13. 4. 2022. 8. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz úvěrovou kartu a úvěrovou zprávu, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v celé řadě registrů, zejména v registru SOLUS, NRKI, a ISIR, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný řádně splácí dva úvěry - spotřebitelský úvěr ze dne [datum] s celkovou výši úvěru 10 719 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 071 Kč a osobní úvěr ze dne [datum] s celkovou výši úvěru 14 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 032 Kč, kdy u obou zbývá doplatit 5 splátek. Další spotřebitelský úvěr byl ke dni 14. 5. 2021 zcela splacen. Žalovaný žádnou ze splátek neuhradil po splatnosti. Žalovaný má dále sjednán úvěr (ze dne [datum]), na základě kterého je oprávněn disponovat kreditní kartou a čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. V úvěrové kartě je uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 21 000 Kč, kdy od této částky bylo odečteno životní minimum ve výši 3 550 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 703 Kč a výše splátky schváleného úvěru ve výši 680 Kč, přičemž zbývající částka činila 14 067 Kč. Žalobkyně však konkrétní příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala, žalovaný nedoložil žalobkyni žádné doklady k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr a žalobkyně nekontaktovala zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně tak při posouzení příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze ze svých interních normativních údajů. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 458 Kč, kdy žalovaný byl oprávněn čerpat částku až do výše úvěrového rámce 17 000 Kč, přičemž byl zavázán měsíčně splácet 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný uhradil pouze 658 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím svých interních normativních parametrů. Skutečné příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala ani neověřovala. Dne 17. 3. 2022 byla na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě zaslána výzva ke splacení celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil žalobkyni nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. 10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zák. č. 89/2022 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. 11. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 13. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho skutečných příjmech a výdajích. Žalobkyně nejen že nikterak neověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, při sjednávání smlouvy navíc vycházela ze zcela nereálných hodnot, na základě kterých dospěla k závěru, že žalovanému s příjmem ve výši 21 000 Kč, který nebydlí ve vlastním bytě, bude zbývat měsíčně (i po úhradě splátky sjednávaného úvěru a dalších úvěrů s celkovou měsíční splátkou ve výši 2 703 Kč) částka 14 067 Kč, což je evidentně zcela mimo ekonomickou realitu. Skutečnost, že žalovaný dosavadní úvěry řádně hradil, na uvedeném závěru nemůže nic změnit. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. 14. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohace