6 C 81/2023-42 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 137 539,10 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet] (dále jen„ smlouva o úvěru“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, a na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru s úrokem 9,9 % p.a. vždy k 20. dne v měsíci počínaje [datum]. Výše měsíční splátky činila 3 046 Kč. Žalovaný dále souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr s dalšími platbami. Žalovaný uhradil pouze 40 pravidelných splátek, další splátky neuhradil ani přes upomínky žalobkyně. Celkově tak žalovaný zaplatil v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 119 827,13 Kč. Žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Při podání žaloby činila výše dlužné jistiny částku 136 039,10 Kč. Žalobkyně dále požadovala žalobou přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 1 591,57 Kč, kapitalizovaný řádný úrok ke dni [datum] ve výši 10 700,90 Kč, poplatek za poskytnuté služby související s úvěrem ve výši 1 500 Kč, úrok 9,90 % p.a. z částky 136 039,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 136 039,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se k jednání dostavila. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti: 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku [anonymizována dvě slova], všeobecných obchodních podmínek a standartních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl oprávněn čerpat úvěr ve výši 200 000 Kč, doba trvání smlouvy byla sjednána na 96 měsíců, se zápůjční úrokovou sazbou 9,90 % p.a., s výší anuitní splátky 3 046 Kč, přičemž celková splatná částka činila 293 943,14 Kč. Čerpání úvěru bylo jednorázové s tím, že lhůta pro čerpání končí [datum]. Splátky měly být hrazeny převodem z účtu č. [bankovní účet], kdy první splátka byla splatná dne [datum]. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat předčasné splacení všech dluhů. 5. Z interního účetního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne byla žalovanému zaslána částka 200 000 Kč. 6. Z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužné částky. 7. Z výzvy k okamžitému splacení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužné částky s tím, že pokud nebude tato částka uhrazena do [datum] nastane toho dne splatnost celé úvěrové pohledávky. Z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne [datum]. 8. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud. Z dokladů o odeslání bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne [datum], a to na adresu [adresa žalovaného], [PSČ] [obec]. 9. Z historického výpisu č. úvěru [číslo] soud zjistil, že za celou dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil řádně celkem 37 splátek, přičemž v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 119 827,13 Kč. 10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný jako žadatel o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí částku 27 465 Kč, žádný další příjem nemá, žije v nájmu, je zaměstnán od roku 2018. Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí 5 000 Kč, ostatní výdaje 1 700 Kč, nemá žádné další závazky mimo závazků u žalobkyně. V sekci hodnocení rizika je uvedeno, že žalovaný není v insolvenčním řízení, nemá účet v exekuci, má negativní záznam v BRKI, NRKI a v registru SOLUS. Dále žalobkyně předložila k důkazům žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum], ve které jsou uvedeny stejné informace jako v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, přičemž dále je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný u společnosti C kancelář [právnická osoba] a nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] vystaveného [právnická osoba] kancelář [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný má u tohoto zaměstnavatele sjednán pracovní poměr od [datum] na dobu určitou do [datum] jako pracovník prodejce zájezdů, přičemž průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí za posledních 6 měsíců částku 27 456 Kč. Z příjmu žalovaného nejsou prováděny žádné srážky. Dále žalobkyně předložila výstup z insolvenčního rejstříku, že kterého bylo zjištěno, že u žalovaného ani jeho zaměstnavatele ke dni [datum] neprobíhalo insolvenční řízení. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že u žalovaného není evidováno žádné živnostenské oprávnění. Dále pak žalobkyně předložila listinu nadepsanou jako [anonymizována čtyři slova] s negativním výsledkem a výstup z interního systému žalobkyně, tj. listina nadepsaná jako Datum generování kreditní informace: [datum], ze kterého je zřejmé, že žalovaný byl bankou vyhodnocen tak, že mu lze poskytnout úvěr ve výši úvěrového limitu až do 2 500 000 Kč. Z výstupů z externích registrů pak bylo zjištěno, že žalovaný splácí u jiných společností již dva úvěry, v prvním případě se jedná o osobní úvěr sjednaný v listopadu 2017, u kterého zbývá uhradit 92 022 Kč, měsíční splátka činí 3 038 Kč, není evidována žádná splátka po splatnosti. Žalovaný má dále sjednán kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč, zůstatek čerpaného limitu činí částka 1 583 Kč. Dále je z této listiny zřejmé, že žádost žalovaného o osobní úvěr u jiné společnosti ze dne [datum] ve výši 200 000 Kč byla odmítnuta. Další žádost o úvěr ve výši 200 000 Kč ze dne [datum] nebyla doposud vyřízena a další žádost o úvěr ve výši 45 000 Kč ze dne [datum] byla odvolána. Dále žalobkyně předložila k důkazům kopii občanského průkazu žalovaného a výpis z databáze Ministerstva vnitra České republiky, ze kterého je zřejmé, že občanský průkaz žalovaného nebyl ke dni [datum] evidován v databázi neplatných dokladů. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách ve výši 3 046 Kč se splatností ke každému 20. dni v měsíci počínaje [datum] Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 293 943,14 Kč, zaplatil však za celou dobu trvání smlouvy pouze 119 827,13 Kč. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, z údajů získaných z vlastní databáze, z informací v insolvenčním rejstříku, databáze bankovních a nebankovních registrů klientských informací a příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum]. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru. 14. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profe