37 C 184/2023-50 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, a vedenou pod sp. zn. , spisová značka, domáhal se žalobce po žalovaných zaplacení částky 27 845 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce je vlastníkem bytu č. , hodnota, , v domě č.p. , Anonymizováno, , č.or. , Anonymizováno, , na , adresa, , v obci , adresa, , situovaný v 1. nadzemním podlaží, o velikosti 1+2 (dále jen „byt“), jehož žalovaní užívali na základě smlouvy o nájmu bytu, uzavřené mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobce dne 29. 4. 2016, v intencích dodatků č. , hodnota, – č. , hodnota, . Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou s účinností od 1. 5. 2016 do 30. 9. 2020 a skončil uplynutím sjednané nájemní doby. Ke dni skončení nájemního poměru žalovaní předmětný byt nevyklidili a nepředali žalobci, přičemž jej užívali i nadále zcela bez právního důvodu, a to až do 1. 6. 2022. Za užívání bytu byli žalovaní povinni hradit žalobci pravidelně nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši stanovené evidenčními listy pro jednotlivá období, jakož i úhrady vyplývající z ročního vyúčtování měsíčních úhrad plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu a společných prostor v domě s přihlédnutím ke skutečným nákladům vynaloženým žalobcem na úhradu těchto plnění dle vyúčtování. V souladu s evidenčním listem platným od 1. 5. 2020 byl měsíční předpis úhrad z bytu stanoven částkou ve výši 7 950 Kč (z toho 5 008 Kč činil předpis nájemného a 2 942 Kč splátky na služby). V souladu s evidenčním listem platným od 1. 2. 2021 byl měsíční předpis úhrad z bytu stanoven částkou ve výši 8 070 Kč (z toho 5 327 Kč činil předpis nájemného a 2 743 Kč splátky na služby). V souladu s evidenčním listem platným od 1. 6. 2021 byl měsíční předpis úhrad za užívání bytu stanoven částkou ve výši 8 220 Kč (z toho 5 327 Kč činil předpis nájemného a 2 893 Kč splátky na služby). Ke dni 30. 9. 2020 nájemní poměr žalovaným z nájmu bytu zanikl. Ze strany žalovaných však nedošlo ke dni 30. 9. 2020 k vyklizení a následnému předání bytu žalobci a žalovaní tento byt užívali i nadále, a to od 1. 10. 2020 do 1. 6. 2022 zcela bez právního důvodu, aniž by hradili žalobci náhradu za bezesmluvní užívání bytu odpovídající ujednanému nájemnému a splátky na služby. Za bezesmluvní užívání bytu v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 dluží žalovaní žalobci celkem 27 845 Kč, která představuje náhradu za bezesmluvní užívání bytu odpovídající ujednanému nájemnému za výše uvedené období ve výši 19 462,- K č a skutečně spotřebované služby za užívání bytu za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 8 383 Kč, celkem tak za toto období žalovaní dluží 27 845 Kč.2. Současně se žalobce žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, a vedenou pod sp. zn. , spisová značka, domáhal po žalovaných zaplacení částky celkem 50 265 Kč s příslušenstvím představující náhradu za bezesmluvní užívání bytu za dobu od 1. 1. 2022 do 1. 6. 2022 v částce 26 812 Kč a náklady na skutečně spotřebované služby spojené s užíváním bytu za dobu od 1. 1. 2022 do 1. 6. 2022 v částce 23 453 Kč.3. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byla řízení ve výše uvedených věcech spojena ke společnému řízení a vedena dále pod sp. zn. , spisová značka, .4. 1) žalovaná nárok uplatněný žalobcem v obou věcech v celém rozsahu podáním učiněným do protokolu před jednáním dne , datum, uznala.5. Podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.6. Vzhledem k tomu, že v této věci byly splněny podmínky stanovené v ust. § 153a odst. 1, věta prvá, o.s.ř., a zároveň nejde o případ, kdy rozsudek nelze vydat z důvodu uvedeného v ust. § 153a odst. 2 o.s.ř., neboť povaha věci připouští skončení řízení soudního řízení smírem podle ust. § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., rozhodl proto soud ve věci ve vztahu k 1) žalované rozsudkem pro uznání. Nárok žalobce byl uplatněn v souladu s ust. § 2201, ust. § 2295 a s ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník), když žalobci vznikl nárok na zaplacení neuhrazeného nájemného a plateb za služby spojené s užíváním bytu a náhradu za užívání bytu po skončení nájmu ve výši ujednaného nájemného, výše požadovaného úroku z prodlení při tom odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.7. 2) žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.8. Ve věci bylo nařízeno první jednání na , datum, , k tomuto jednání se 2) žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač byl v předvolání poučen o následcích nedostavení se. Předvolání bylo 2) žalovanému doručeno do jeho vlastních rukou dne 30. 5. 2024 uložením u provozovatele poštovních služeb dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přičemž předvolání bylo primárně doručováno na adresu žalovaného evidovanou jako adresu trvalého pobytu dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř., žaloba byla doručena do vlastních rukou žalovaného společně s předvoláním dne 29. 1. 2024 a dne 4. 4. 2024.9. Podle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.10. Soud má za to, že v daném případě jsou ve vztahu k 2) žalovanému splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť 2) žalovaný zmeškal i přes poučení o následcích nedostavení se první jednání ve věci, žaloba i předvolání k jednání byly řádně a s dostatečným předstihem doručeny do vlastních rukou 2) žalovaného, a žalobce při tomto jednání navrhl, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Následkem toho podle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. se skutková tvrzení v žalobě považují za nesporná a soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Zároveň nejde o případ, kdy rozsudek nelze vydat z důvodu uvedeného v ust. § 153b odst. 3 o.s.ř., neboť povaha věci připouští skončení řízení soudního řízení smírem podle ust. § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., a rozsudkem nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Nárok žalobce byl uplatněn v souladu s ust. § 2201, ust. § 2295 a s ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník), když žalobci vznikl nárok na zaplacení neuhrazeného nájemného a plateb za služby spojené s užíváním bytu a náhradu za užívání bytu po skončení nájmu ve výši ujednaného nájemného, výše požadovaného úroku z prodlení při tom odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 a přiznal žalobci, který měl ve věci vůči oběma žalovaným plný úspěch, náhradu nákladů řízení představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění. Podle ust. § 7 bod. 5., ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v této věci částku 4 260 Kč, a to za čtyři úkony právní služby spočívající v:- převzetí věci a přípravě zastoupení (ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu),- výzva k plnění (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu),- podání žaloby (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu),- účast u jednání soudu (ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu),celkem tedy 17 040 Kč,dále pak má zástupce žalobce nárok na paušální náhradou hotových výdajů ve výši1 200 Kč (4x300 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) za čtyři úkony právní služby výše uvedené,a na náhradu jízdních výdajů advokáta za cestu , adresa, a zpět (80 km) osobním automobilem , Anonymizováno, při průměrné spotřebě benzinu 6,9 l/100 km (viz. § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce - spotřeba pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství), ceně benzinu dle vyhlášky 398/2023 Sb. ve výši 38,20 Kč/l, náhrady za použití vozidla ve výši 5,60 Kč/km, celkem jízdné 659 Kč, přičemž zástupkyně žalobce požadovala úhradu jen 1/2 jízdních výdajů s ohledem na účast u dalších jednání soudu téhož dne, tedy jízdné ve výši 329,50 Kč. vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 3 628 Kč, celkem tedy ve výši 26 097 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaných zaplatit přiznané náklady řízení právní zástupkyni žalobce.