41 C 36/2024-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 304,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2020, na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které byl žalovaný povinen zaplatit spolu s poplatkem ve výši 9 554 Kč, jakožto příslušenství pohledávky, tedy v celkové výši 19 554 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 377 Kč (měsíčně 1 508 Kč), kdy splatnost poslední splátky byla dne 19. 1. 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % ročně. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, na pohledávku byla žalovaným uhrazena částka 9 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka ze smlouvy postoupena s účinností ke dni 20. 12. 2022 žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky byla dlužná částka 20 050,30 Kč a sestávala z jistiny ve výši 6 087,57 Kč, poplatku ve výši 4 466,43 Kč (žalobkyně tento poplatek nepožaduje), z poplatků za upomínky a vymáhání pohledávky ve výši 3 400 Kč (žalobkyně nepožaduje) a smluvní pokuty ve výši 6 096,30 Kč (ve výši 0,1 % denně dlužné částky za období od 20. 1. 2021 do 21. 4. 2023). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 20. 1. 2021 do zaplacení z jistiny ve výši 6 087,57 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč (osobní návštěva žalovaného). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť měla informace od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, jež byly uvedeny v zákaznické kartě. Konkrétně tak před uzavřením smlouvy měl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, kdy byl zaměstnán jako sádrokartonář, příjmy domácnosti činily 43 000 Kč, výdaje 5 000 Kč, disponibilní částka žalovaného tak byla 20 000 Kč měsíčně. Uvedené údaje byly žalovaným doloženy potvrzením o příjmu žalovaného. Dopisem právního zástupce žlaobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 7 994 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3 103 Kč a částky za zpracování úvěru, garance ceny aj. ve výši 4 891 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % ročně. Současně bylo sjednáno pojištění za částku 1 560 Kč. Celková dlužná částka tak činila 19 554 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 377 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.4. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr žádal na neočekávané výdaje, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako sádrokartonář na základě pracovní smlouvy s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč a dalším příjmem domácnosti 18 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá jiné půjčky a odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Skutečnosti měly být ověřeny pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Z potvrzení o příjmu ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u , jméno FO, jako pomocník s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení ze dne 20. 12. 2022, z potvrzení o provedení transakce , Anonymizováno, banky ze dne 20. 12. 2022, z výzvy k zaplacení ze dne 15. 2. 2023 včetně poštovního podacího archu z 16. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2023, ve kterém byl vyzván k úhradě dlužné částky do 28. 2. 2023.6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 6. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl zaplatit 19 554 Kč a uhradil pouze 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách. Pohledávky ze smluv byly postoupeny žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván dopisem k úhradě dlužné částky do 28. 2. 2023. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovaným v zákaznické kartě, žalobkyně doložila pouze potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalovaného, skutečné příjmy a výdaje žalovaného tak nebyly doloženy.8. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.9. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.12. Žalobkyně neprokázala, že příjmy a výdaje žalovaného skutečně ověřovala, neboť údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě jsou nedostačující, navíc při absenci listin, které měly uvedené informace potvrzovat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech (doloženo bylo pouze potvrzení zaměstnavatele nikoliv výplatní pásky či další v zákaznické kartě uvedené příjmy), výdajích a dalších závazcích. Žalobkyně pouze uvedla, že příjmovou stránku ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek, přičemž k výdajům žalovaného nebylo doloženo ničeho a předchůdkyně žalobkyně tak vycházela pouze z údaje sděleného žalovaným. Pravdivost a správnost informací uvedených v zákaznické kartě je tak zcela zpochybněna. Soud zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 9 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 1 000 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky vyzván, aby vrátil žalobkyni peněžní prostředky ve lhůtě do 28. 2. 2023. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení dle obsahu spisy nevznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.