6 C 100/2024-40 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku 13 851 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný žalobkyni dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále také jen „úvěrová smlouva“). Uvedla, že před sjednáním smlouvy byla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž žalovanému byla poskytnuta dne , datum, částka 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena prostřednictvím korunové platby zaslané z účtu ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný se zavázal k úhradě této částky spolu s poplatkem za poskytnutí 330 Kč a dalšími sjednanými poplatky, splatnost úvěru byla stanovena na 30 dnů od poskytnutí. Následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 28. 8. 2023. Žalovaný uhradil za celou dobu trvání smlouvy pouze 2 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč (3x 99 Kč), poplatků za SMS servis 147 Kč (3 x 49 Kč), poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč (při výši smluvní pokuty 300 Kč, tj. 3 % z nesplacené jistiny úvěru v souladu se smlouvou, za pokuty účtované ve dnech 27. 9. 2023 a 30. 10. 2023 ). Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % vypočtený z částky 13 851 Kč za dobu od 2. 12. 2023 do 19. 12. 2023 ve výši 102,47 Kč a dále od tohoto data do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z jednání omluvila. Před začátkem jednání pouze telefonicky kontaktovala soud osoba, která se představila jako žalovaný s tím, že se jednání nestihne zúčastnit, netrvá však na své účasti u jednání, dluh vůči žalobkyni však uznává.3. Soud v této souvislosti konstatuje, že se takovým uznáním nároku žalovaným nezabýval, neboť bylo učiněno pouze telefonicky, bez možnosti ověření totožnosti žalovaného ani možnosti podpisem stvrdit jeho uznávací prohlášení.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:Z úvěrové smlouvy ze dne 25. 5. 2023 včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku platného od 4. 1. 2019 a fotokopie občanského průkazu soud zjistil skutečnosti korespondující s žalobou. Žalovaný, jehož totožnost byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu, uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které mu byl poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr 10 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a dalšími poplatky, s náklady vymáhání a smluvní pokutou. Splatnost úvěru byla stanovena na 24. 6. 2023. K poskytnutí úvěru bylo uvedeno číslo bankovního účtu , Anonymizováno, .Z opisů výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet žalobkyně uhrazena částka 1 Kč z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož vlastníkem je žalovaný. Na stejný účet pak byla žalobkyní stejného dne uhrazena částka 10 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne , Anonymizováno, byla na účet č. , č. účtu, z účtu žalobkyně uhrazena částka 10 000 Kč. Uvedené bylo zjištěno rovněž ze sdělení , právnická osoba, . včetně výpisu z účtu za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023.Výpis čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v souvislosti s úvěrem žalobkyni dne , datum, částku 1 Kč a dne , datum, rovněž částku 1 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 17. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 12. 2023. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána dne 29. 11. 20235. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz úvěrovou zprávu a potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik. Z druhé označené listiny bylo zjištěno, že žalovaný uvedl před sjednáním smlouvy o úvěru, že má 1 dítě, je OSVČ s výší příjmu 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 6 500 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v celé řadě registrů, zejména v registru SOLUS, NRKI, ISIR a CRIBIS, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný není veden v žádném z nich. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v době sjednávání smlouvy nesplácel žádné jiné závazky, jedna jeho žádost o osobní úvěr ve výši 25 000 Kč z 14. 5. 2023 byla odmítnuta a současně požádal dne 27. 4. 2023 o revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalobkyně však konkrétní příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala, žalovaný nedoložil žalobkyni žádné doklady k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně tak při posouzení příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze ze svých interních normativních údajů a z údajů v registrech.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla dne , datum, žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do , datum, . Žalovaný uhradil pouze 2 Kč. Žalobkyně před sjednáním smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím svých interních normativních parametrů a údajů v registrech. Skutečné příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala ani neověřovala. Dne 29. 11. 2023 byla žalovanému zaslána výzva ke splacení celého úvěru ve lhůtě do 1. 12. 2023.7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2022 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy.8. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.10. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že důsledně provedla credit scoring, vypočetla tzv. MLS klienta, který stanovoval limit nejvyšší měsíční splátky, kde vycházela z informací uvedených žalovaným s tím, že tyto částky porovnávala s výší životního minima, započítala také splátky jiných závazků uvedené klientem v žádosti a výší splátky poskytovaného úvěru a dospěla tak ke zbývající částce, ze které vycházela. Dále prov