6 C 164/2023-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 16 722 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , kdy před uzavřením smlouvy bylo vyžádáno číslo občanského průkazu a kopie občanského průkazu žalované. Žádost o půjčku byla dokončena zasláním tzv. verifikační platby z osobního účtu žadatelky. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, který čerpala bezhotovostně převodem na účet. Žalovaná se zavázala vrátit částku 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do , datum, . Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž ji vznikla povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně za každý den prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Za celou dobu trvání smlouvy žalovaná uhradila pouze částku 1 000,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, která navazovala na rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, sjednanou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, převedena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 999 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 100 Kč, neuhrazené paušální náhrady na upomínání ve výši 150 Kč (v petitu žaloby uvedené jako úrok, jedná se však o náklady za upomínání dle smlouvy o úvěru). Žalobkyně požadovala rovněž i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 523,94 Kč za období od , datum, do , datum, z částky 14 999 Kč a zákonný úrok od , datum, z částky 14 999 Kč do zaplacení. Kromě toho žalobkyně požadovala zaplacení částky 473 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky (náklad na vymáhací dopisy, telefonické hovory a osobní návštěvu pracovníka).2. Podáním došlým soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které se domáhala zaplacení částky 1 250 Kč sestávající se ze smluvní pokuty ve výši 1 100 Kč a kapitalizovaného úroku (nákladů za upomínání dle smlouvy o úvěru) ve výši 150 Kč. Nadále požadovala pouze zaplacení dlužné jistiny 14 999 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 523,94 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč. Doplnila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, což je i důvodem částečného zpětvzetí žaloby. Proto soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve prospěch žalované ve výši 16 000 Kč. Žalovaná byla podle předmětné smlouvy zavázána částku vrátit do , datum, . Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč (náklady upomínání). Ze sdělení společnosti , Anonymizováno, ze dne , datum, a výpisu z účtu žalované vedeného u této banky bylo prokázáno, že vlastníkem běžného účtu č. , č. účtu, je žalovaná, přičemž na tento účet byla dne , datum, připsána platba od , právnická osoba, ve výši 2 200 Kč a dne , datum, od stejného odesílatele byla připsána platba ve výši 13 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy odesílatelem byla předchůdkyně žalobkyně včetně podací archu ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dopis se sdělením, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy odesílatelem byla žalobkyně, včetně podacího archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do , datum, na bankovní účet ve výzvě uvedený. Žalovaná dlužnou částku nevrátila předchůdkyni žalobkyně ani pak žalobkyni.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala prostředky v uvedené výši splatit do , datum, , za celou dobu trvání smlouvy však uhradila pouze 1 000,01 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, , kdy výzva byla žalované zaslána dne , datum, .6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.7. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.9. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání této skutečnosti a žalobu vzala zpět co do částky v celkové výši 1 250 Kč stávající se z kapitalizovaného úroku (nákladů na vymáhání dle smlouvy o úvěru) ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 100 Kč.10. Vzhledem k vyjádření žalobkyně soudu nezbývalo než učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně neověřovala úvěruschopnost spotřebitele (žalované) řádně a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citovanou judikaturou soudů. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měly být kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovány v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru a v rámci soudního řízení předloženy. Vzhledem k jednoznačnému vyjádření žalobkyně o tom, že listinami prokazujícími tuto