6 C 221/2023-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 140 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 28. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce (dále také jen „smlouva o zápůjčce“), na základě které poskytla žalovanému stejného dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč zasláním na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky 4. 10. 2022. Ke sjednání smlouvy došlo prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, k ověření totožnosti žalovaného si žalobkyně před sjednáním smlouvy o zápůjčce vyžádala sken dokladu totožnosti a dále ověřila jeho totožnost požadavkem na zaslání bezhotovostní korunové platby z účtu žalovaného. Žalovaný následně podepsal smlouvu elektronicky pomocí PINu zaslaného žalobkyní na jím uvedené telefonní číslo. Před sjednáním smlouvy si žalobkyně vyžádala k prověření úvěruschopnosti žalovaného informace o jeho rodinným, pracovních a majetkových poměrech a tyto následně ověřovala i nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný v souvislosti se smlouvou o zápůjčce uhradil pouze částku 6 370 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním a byl ponížen poplatek. Žalovaná částka se sestává z jistiny a dlužného poplatku ve výši 15 140 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 7. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný sjednali poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně se zavázala poskytnout finanční prostředky na účet č. , č. účtu, nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit rovněž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, a to společně s jistinou zápůjčky ve třech pravidelných rovnoměrných splátkách (splátka 5 333 Kč se splatností 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, splátka 5 333 Kč se splatností 62. den ode dne poskytnutí zápůjčky a splátka 5 334 Kč je splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky). V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením.5. Ze sdělení , označení banky, ze dne 17. 1. 2024 (č. l. 19) včetně výpisu z účtu za červenec 2022 bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný s tím, že na tento účet byla dne 28. 7. 2022 připsána platba ve výši 10 000 Kč, kdy odesílatelem této platby byla žalobkyně.6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 29. 7. 2022 bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla odeslána na účet č. , č. účtu, částka 10 000 Kč.7. Z oznámení o zesplatnění - výzva k úhradě ze dne 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila dluh žalovaného vůči žalobkyni za okamžitě splatný vzhledem k tomu, že neobdržela úhradu dlužné částky.8. Z upomínky ze dne 31. 8. 2022 a 11. 9. 2022, opakované výzvy k úhradě ze dne 9. 10. 2022 a opakované výzvy k úhradě – pokus o smír ze dne 22. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů s tím, že jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla odeslána dne 26. 6. 2023.10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz výplatní pásky žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že v květnu 2022 byla žalovanému vyplácena od zaměstnavatele , právnická osoba, mzda 29 607 Kč a v červnu 2022 mzda 28 892 Kč. Za uvedené měsíce nebyla žalovanému z příjmu strhávána žádná exekuční srážka. Z výpisu z exekučního rejstříku bylo zjištěno, že ohledně majetku žalovaného nebylo ke dni 28. 7. 2022 vedeno žádné exekuční řízení.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 4. 10. 2022. Dne 26. 6. 2023 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze 6 370 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze z výplatních pásek za měsíc květen a červen 2022 a z výpisu z exekučního rejstříku.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně nedůvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy.13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Zároveň byla upozorněna, že vždy je třeba zkoumat nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, přičemž odkaz na zákaznickou kartu či obecné proklamace jsou nedostačující. Soud rovněž poučil žalobkyni, že pokud požadovaná skutková tvrzení nedoplní a neoznačí důkazy, resp. listinné důkazy nepředloží, vystavuje se riziku neúspěchu ve věci. Nato žalobkyně reagovala tak, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala především dotazy na žalovaného na zdroj a výši příjmu, název zaměstnavatele, pracovní pozici a délku trvání pracovní smlouvy. K ověření příjmu byly žalobkyni předloženy výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že žalovanému nejsou ze mzdy strhávány exekuční srážky. Žalobkyně dotazovala žalovaného rovněž na výdaje - na jejich výši, kdy žalovaný uvedl, že činí 13 245 Kč, dotazem na rodinný stav- svobodný, dotazem na počet nezaopatřených dětí – 0, dotazem na druh bydlení – v podnájmu. Vzhledem ke skutečnosti, že tvrzené výdaje (13 245 Kč) byly vyšší než částka nezanedbatelného minima (9 416 Kč) žalobkyně vycházela z výdajů uvedených žalovaným s tím, že po odečtení výdajů od zjištěného příjmu zbývá částka 16 005 Kč, což vyhodnotila jako dostatečnou částku k úhradě splátek dluhu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalovaný deklaroval poměrně vysoký příjem cca 30 000 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami, žalobkyně nicméně nikterak nezjišťovala ani neověřovala výdaje žalovaného, které byly deklarovány také v poměrně značné výši cca 13 000 Kč. V tomto ohledu však poskytovatelka úvěru neučinila žádné kroky směřující ke zjištěné jejich složení, nenechala si od žalovaného předložit např. výpisy z běžně užívaných účtů za delší časové