9 C 180/2024-28 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , náklady s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, . Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , platné a účinné ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, v celkové výši , částka, , kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s příslušenstvím, po prodloužení splatnosti, nejpozději do , datum, . Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně verifikaci osobních údajů žalované tak, že žalovaná převedla ze svého bankovního účtu na účet poskytovatele úvěru částku ve výši , částka, . Žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť z úvěru uhradila pouze částku , částka, , kterou si věřitel zaalokoval na poplatek za prodloužení splatnosti. Žalobkyni na svůj dluh neuhradila ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši , částka, s úrokem a úrokem z prodlení, nárok na nesplacenou smluvní pokutu ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, a nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Nesplacenou pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne , datum, , resp. , datum, , (rámcová smlouva a dílčí smlouva). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné pohledávky. Protože žalovaná na výzvu nereagovala a nereagovala ani na výzvu žalobkyně před podáním žaloby, domáhá se žalobkyně uvedeného nároku u soudu podanou žalobou.2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.3. Soud dále pokračoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, když bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto souhlasili. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, , a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy ze dne , datum, platné a účinné ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, . Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 30 dnů ode dne poskytnutí. Poskytnutí finančních prostředků žalované předcházela její verifikační platba z bankovního účtu žalované ve výši jedné koruny na účet žalobkyně. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, a jednak z výpisu účtu žalobkyně a žalované, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná , datum, poukázala na účet žalobkyně verifikační platbu ve výši , částka, a právní předchůdkyně žalobkyně z téhož účtu poukázala na účet žalované platbu ve výši , částka, a po navýšení částky úvěru dne , datum, do celkové výše , částka, . Z upomínky, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná ke dni podání žaloby na svůj dluh z uvedeného úvěru poukázala celkovou částku , částka, . Ze smlouvy o úvěru se podává, že se účastníci dohodli na tom, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni takového prodlení. V takovém případě byl dlužník, který se dostal do prodlení, současně povinen zaplatit i , částka, za každou upomínku (nejvýše za tři zpoplatněné upomínky). V oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že nesplacená pohledávka ze smlouvy č. , tel. číslo, ve výši , částka, byla postoupena žalobkyni, a že tato skutečnost byla písemně oznámena žalované. Dopisem ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu s určeným datem splatnosti , datum, . Tento dluh v době splatnosti nezaplatila, což vyplývá též z předžalobní výzvy žalobkyně zaslané žalované dne , datum, , v němž vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši , částka, do , datum, .4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud proto žalobkyni písemně vyzval k doplnění, jakým způsobem byla zkoumána při poskytování úvěru schopnost žalované tento splácet, na což žalobkyně reagovala podáním z , datum, . V tomto doplnění mj. uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr bohužel nedisponuje a po revizi žalovaných částek současně vzala žalobu částečně zpět co do částky , částka, představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok , částka, , smluvní pokutu , částka, ). Pokud tvrdila, že celková úhrada žalované na úvěr ve výši , částka, byla alokována na poplatek za prodloužení splatnosti, tak k tomuto poplatku nebyla v žalobě, ani následně uvedena žádná skutková tvrzení a nevyplývá to ani z listin. Nadále setrvala na úhradě jistiny , částka, , zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. usnesením ze dne , datum, . Z výše uvedeného dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne , datum, , sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba by proto nebyla důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive poplatků a úroků z prodlení z částky, která se nestala splatnou podle uvedené smlouvy. V tomto rozsahu však bylo řízení již v důsledku částečného zpětvzetí zastaveno.5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že před poskytnutím finančních prostředků ve výši , částka, obdržela právní předchůdkyně žalobkyně na svůj bankovní účet od žalované verifikační částku jedné koruny a na úvěr celkovou úhradu , částka, , má soud za to, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni, která nabyla platně uvedenou pohledávku za žalovanou od právní předchůdkyně na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . V tomto rozsahu proto žalobě soud vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků uvedených ve výroku II. pak nezbylo než žalobu zamítnout.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastn