16 C 122/2021-48 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 3. března 2021 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 34 420 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně jdoucím z částky 28 401 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 28 401 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně, která je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, která je oprávněna tuto činnost poskytovat na základě povolení České národní banky ze dne , datum, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet určený žalovaným a částku 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se pak zavázal, že žalobkyni na tento úvěr vrátí částku 42 000 Kč, kterou uhradí žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta na den , datum, . Protože však žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu s článkem IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru úvěr zesplatnila, když žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce, přičemž žalovanému bylo odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky 34 420 Kč, přičemž tato se skládá:- z neuhrazené jistiny úvěru v částce 28 401 Kč, tj. z neuhrazené jistiny ke dni 27. 1. 2021, kdy žalobkyně úvěr zesplatnila;- částky 3 150 Kč jako (tří) dlužných splátek k tomuto dni;- částky 300 Kč která představuje upomínací náklady za odeslané upomínky, a to souhrn tří poplatků za 3 písemně odeslané upomínky pro nesplacení splátek (3× 100 Kč) dle sazebníku poplatků dle článku IV. bod 4. písm. b), d) smlouvy o úvěru;- částky 1 497 Kč, která představuje smluvní pokutu požadovanou v souladu s článkem IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru, kdy mezi žalobkyní a žalovaným bylo dohodnuto pro každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, která tak představuje 3 smluvní pokuty celkem ve výši 1 497 Kč (tj. 3 × 499 Kč) za prodlení s úhradou splátek úvěru;- částky 1 072 Kč požadované žalobkyní jako smluvní pokuty podle článku IV. bod 2. písm. a) a písm. b), podle nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, respektive ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení, kdy žalobkyně se této částky domáhá jako vyčíslené smluvní ve výši 0,1 % denně z částky 31 551 Kč za období od 28. 1. 2021 do 2. 3. 2021.K tomu žalobkyně dále tvrdila, že úvěr měl být splácen formou tzv. anuitních splátek, kdy v každé splátce je obsažen jak úmor (tj. splátka jistiny) tak úrok (tj. splátka úroku). Žalovaný žalobkyni tuto pohledávku dosud neuhradil, ač před podáním žaloby byl k tomu žalobkyní ještě vyzván předžalobní výzvou odeslanou mu dne , datum, .2. Podáním , datum, vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět o částku 302,01 Kč, kterou žalovaný uhradil v průběhu insolvenčního řízení žalobkyni prostřednictvím insolvenčního správce, a kterou žalobkyně započetla co do částky 300 Kč zcela na neuhrazené upomínací náklady ve výši 300 Kč a co do částky 2,01 Kč na smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , dále z úvěrových podmínek žalobkyně tvořících přílohu číslo 1 smlouvy, dále přílohy číslo 2 smlouvy – formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce – převodu částky 27 500 Kč z účtu žalobkyně dne , datum, na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a potvrzení o provedení transakce – převodu částky 2 500 Kč z účtu žalobkyně dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (účet vedený na jméno , jméno FO, ) pod variabilním symbolem , var. symbol, , seznamu a potvrzení o zaslání upomínek, jakož i z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 27. 1. 2021 – zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak byly obsaženy v návrhu na vydání platebního rozkazu a na tato tvrzení proto pro stručnost odkazuje (viz výše).6. Z uvedených listinných důkazů proto soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč (o částce 2 500 Kč převedené na účet zprostředkovatele , jméno FO, bude pojednáno dále). Jedná se o úvěr spotřebitelský, bezúčelový. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni jednak částku (jistinu) 30 000 Kč, jakož i úplatu za poskytnutí tohoto úvěru (úrok) v částce 12 000 Kč, to vše ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce se splatností první splátky dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s plněním těchto splátek, žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr dopisem ze dne 27. 1. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě.7. Soud proto na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž část obsahu smlouvy učinili účastníci této smlouvy odkazem na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně ve smyslu § 1751 odst. 1 občanského zákoníku. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že průměr příjmu žalovaného v době uzavření smlouvy činil částku 20 920,50 Kč plynoucí žalovanému z pracovního poměru k zaměstnavateli , právnická osoba, , IČ: , IČO, , kdy tento příjem žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíce srpen a září roku 2021. Dále žalobkyně uvedla, že pro posouzení schopnosti splácet poskytnutý úvěr žalobkyně, kromě zmíněných výplatních pásek, dále vycházela z