16 C 147/2025-36 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. dubna 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 210 002 Kč spolu s úrokem v částce 14 628 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 206 808 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně dne , datum, se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout jednorázový účelový úvěr v celkové výši 212 590 Kč, když částku 206 398,06 Kč z celkového úvěru žalovaný využil na nákup automobilu značky , značka automobilu, , model , Anonymizováno, a zbylá částka 6 191,94 Kč představovala poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše financované částky úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil, když uhradil žalobkyni pouze částku 35 901 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů a jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodla se žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupit k odstoupení od smlouvy dopisem, k čemuž dále uvedla, že v souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy bylo odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobkyně proto považuje pohledávku za splatnou ke dni 31. 5. 2024 a domáhá se tak po žalovaném zaplacení předmětné pohledávky, která sestává z jistiny ve výši 206 808 Kč, dále smluvních poplatků v částce 2 600 Kč, smluvního úroku z jistiny v částce 14 628 Kč a pojistného ve výši 594 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud na tuto pohledávku nic dalšího neuhradil, ač byl k její úhradě ještě vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému ve věci na den 23. září 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, –číslo , hodnota, ze dne , datum, , dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, – odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu a dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 9. 1. 2025 - výzvy k úhradě před podáním žaloby, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 206 398,06 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr řádně neplatil, když na úvěr uhradil žalobkyni pouze částku 35 901 Kč, žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, od smlouvy o úvěru odstoupila.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu o poměrech žalovaného netvrdila ničeho konkrétního s výjimkou toho, že příjem žalovaného ke dni uzavření smlouvy činil 53 333 Kč. Dále se však již pouze omezila na rešerši judikatury k dané problematice spotřebitelských úvěrů a posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně tak ani v rovině svých tvrzení nenastínila, jaké zohlednila výdaje žalovaného, tedy jakým způsobem dospěla k závěru, že žalovanému je možno poskytnout úvěr, respektive že bude schopen žalobkyni poskytnutý úvěr vrátit ve sjednané době.11. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že by vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná.12. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti jak nyní výslovně stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru (dříve tuto absolutní neplatnost dovodila judikatura) a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy ze dne , datum, žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 206 398,06 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto částku vrátit poníženou o to, co žalovaný žalobkyni již zaplatil (35 901 Kč); dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto uložil žalovanému předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, které snad žalovaný bude schopen žalobkyni v budoucnu plnit (žalovaný zůstal v řízení zcela nekontaktní, ani soud proto není schopen posoudit jeho nynější situaci a stanovit splátky přiměřené jeho možnostem), kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení. Ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, přiznal jí soud do budoucna právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu.13. Je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení zaznamenala - a to i s přihlédnutím příslušenství pohledávky, které žalobkyně uplatňovala na kapitalizovaných úrocích - převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 74 %) nad úspěchem žalovaného (26 %), přiznal právo na náhradu nákladů říze