16 C 170/2025-56 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 18 368 Kč, úroku v částce 3 688,56 Kč a úroku ve výši 20,79 % ročně jdoucího z částky 11 012,93 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1 950,21 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 11 012,93 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 15 168 Kč, kterou se v souvislosti s poskytnutým úvěrem žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit vedle vrácení úvěru, a která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 9 817 Kč, tj. s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně sjednanou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, dále odměnu za zpracování zápůjčky v částce 1 500 Kč a částku 3 851 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 4. 7. 2022. Žalovaný však své závazky ze smlouvy nedodržel, když na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 11 800 Kč a poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 11. 2022. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , kdy toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalovaný, ač před podáním ještě vyzván, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný proti žalobě namítl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením neposoudila s odbornou péči schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s tím, že zdůraznil, že jeho obrana nesměřuje jen proti pouhému formálnímu provedení posouzení úvěruschopnosti, nýbrž proti jeho materiální nedostatečnosti, kdy v projednávané věci se právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování míry schopnosti žalovaného spokojila s údajem o odhadovaných měsíčních výdajích ve výši 2 500 Kč, který je zjevně nepravděpodobný a neodpovídá ani obvyklým životním nákladům na bydlení, stravu, dopravu, zdravotní péči a další nezbytné životní potřeby a takový nereálný údaj nelze bez dalšího považovat za spolehlivý podklad pro posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a tedy nelze mít za to, že povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla splněna. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila ani neověřila skutečné výdaje žalovaného, ačkoliv jejich porovnání s příjmy tvoří základ posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a toto pochybení znemožnilo řádné posouzení finanční situace žalovaného, odporuje smyslu a účelu zákona o spotřebitelském úvěru a vedlo k poskytnutí úvěru za existence objektivních důvodných pochybností o jeho schopnosti splácet, čímž jsou naplněny podmínky § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný v důsledku toho namítl neplatnost ujednání o úrocích a o nákladech úvěru, respektive jejich nevymahatelnost a za situace, kdy dle svého mínění zaplatil již více, než bylo poskytnuto, navrhl žalobu proto zamítnout zcela.3. Po provedeném dokazování soud vzal ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a z přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dále dopisu společnosti , právnická osoba, žalovanému ze dne , datum, spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, kterým mu tato společnost oznamuje postoupení pohledávky, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 22. 5. 2024 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.4. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost , právnická osoba, mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, což ostatně ani žalovaný nerozporoval, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr uhradil dosud částku 11 800 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.5. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona v tehdy účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr, respektive v tzv. zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 23 400 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Proto s ohledem na výši příjmu žalovaného, kdy právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.10. S tímto závěrem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se soud neztotožňuje. Shora citovaný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 uvádí, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, a dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Při posouzení schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru přitom vychází z porovnání příjmu