16 C 172/2025-43 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 17. června 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 223,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet číslo , č. účtu, , který se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úvěrovým úrokem přirostlým k jistině úvěru nejpozději do 27. 9. 2023. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil, žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení tohoto dluhu s tím, že tato pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , a následně touto společností téhož dne žalobkyni. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, ač k tomu byl ještě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2024.2. Podáním ze dne 3. 9. 2025 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět o částku 500 Kč včetně příslušenství k této částce, tj. o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně s tím, že tuto částku žalovaný uhradil původní věřitelce před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba.3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že si je vědom, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, tento mu byl poskytnut a řádně jej nesplatil, což bylo způsobeno jeho dlouhodobější zadlužeností. Vše se snažil řešit e-mailovou komunikací formou splátkových kalendářů a postoupením věci finančnímu arbitrovi, leč bezvýsledně. Souhlasil s tím, že celou jistinu, včetně zákonných úroků, tj. úroků z prodlení, uhradí. Vzhledem k jeho nynější sociální situaci však požádal o úhradu dluhu ve splátkách, přičemž navrhl splátky ve výši 1 000 Kč.4. K jednání nařízenému ve věci na den 3. února 2026 se žalobkyně nedostavila, přičemž zástupce žalobkyně neúčast svou a žalobkyně u jednání předem písemně omluvil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , dokladu (potvrzení o provedení transakce) o převodu částky 15 000 Kč dne , datum, na účet číslo , č. účtu, , dále ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . ze dne , datum, a ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne , datum, , soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě a který ostatně ani žalovaný nikterak nerozporoval, a na nějž proto soud v dalším pro stručnost odkazuje.6. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . a žalovaný ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout a poskytla žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany předchůdkyně žalobkyně.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného na výzvu soudu pouze uvedla, že z posouzení úvěruschopnosti souhlasil žalovaný dle a článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, , kdy dle uvedeného článku žalovaný zmocnil úvěrujícího k přístupu do tam vyjmenovaných veřejných registrů a dále úvěruschopnost žalovaného ověřovala původní věřitelka výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životním minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Nic více, tedy jaké byly konkrétní příjmy žalovaného a jejich zdroje a jaké byly výdaje žalovaného a složení těchto výdajů, žalobkyně neuvedla.11. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že její právní předchůdkyně řádně přezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých bylo při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházeno (konkrétní výše jeho příjmů, konkrétní výše jeho výdajů). Žalobkyně tedy netvrdila žádná ani základní fakta o finanční situaci žalovaného, ze kterých poskytovatelka úvěru vycházela při poskytnutí úvěru žalovanému. Ne dosti na tom pak sám žalovaný dále uvedl, že v době, kdy mu byl úvěr poskytován, již neplnil řádně své závazky z mnoha jiných dalších smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel s jinými věřiteli a také předmětnou půjčku si bral z toho důvodu, že nebyl schopen splácet řádně své předcházející dluhy. Proto při řádně provedené lustraci v bankovních a nebankovních registrech by právní předchůdkyně žalobkyně dle něj tuto skutečnost musela zjistit a úvěr mu neměl být vůbec poskytnut.12. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto poskytnutou částku vrátit poníženou o to, co již právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil (500 Kč). Dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto uložil žalovanému předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, respektive ustanovení § 87 odst. 2 téhož zákona, podle něhož je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a