16 C 240/2025-24 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 15 324 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % jdoucím z částky 8 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , jako původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované dne , datum, úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem v částce 200 Kč stanoveným v článku II. odst. 1 smlouvy do 30 dnů od jeho poskytnutí, a to včetně poplatku 1 200 Kč, stanoveného rovněž v článku II. odst. 1 smlouvy. Žalovaná však porušila svou povinnost, když poskytnutý úvěr řádně nesplatila, v důsledku čehož, respektive z důvodu prodlení žalované s plněním svého závazku delším než 14 dní jí vznikla dále povinnost uhradit dle smlouvy poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že v souvislosti s prodlením žalované, kdy byla původní věřitelkou upomínána k úhradě jejího dluhu, a to formou SMS, e-mailových zpráv a písemných výzev k úhradě, je žalovaná povinna uhradit 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu a takto žalované vznikla povinnost uhradit částku 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu, a dále povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, maximálně však do výše poloviny úvěru s tím, že žalobkyně uplatňuje po žalované z tohoto důvodu (tedy na smluvní pokutě) pouze částku 3 424 Kč. Tato souhrnná pohledávka za žalovanou sestávající z uvedených dílčích nároků pak původní věřitelkou byla postoupena společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a touto společností následně žalobkyni, která se tak domáhá jejího zaplacení.2. Podáním ze dne 17. 10. 2025 žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět o kapitalizovaný úrok v částce 200 Kč, dále o částku 1 200 Kč představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru (obojí tj. jak o částku 200 Kč, tak o částku 1 200 Kč spolu „se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 15. 7. 2024 do zaplacení“, byť ten původní žalobou nebyl vůbec z těchto částek uplatňován), dále o částku 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, o částku 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, o částku 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zaslané písemnou formou, o částku 3 424 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu za prodlení a dále o úrok z prodlení jdoucí z částky 8 000 Kč jako neuhrazené jistiny od 15. 7. 2024 do zaplacení. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když souhlasu žalované s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Přitom ze smlouvy o spotřebitelskému úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , dále z potvrzení o platbě vydaného ČSOB, a.s. o převodu částky 8 000 Kč dne , datum, z účtu číslo , č. účtu, na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem číslo , hodnota, , dále ze smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ze dne , datum, , dále smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a z přílohy k této smlouvě - přehledu postupovaných pohledávek soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje, přičemž z dalších žalobkyní předložených listin soud již pro nadbytečnost svá další skutková zjištění nečinil.6. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, . mezi sebou uzavřely okres dne , datum, smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do , datum, . Žalovaná v termínu splatnosti úvěr nesplatila. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupena žalobkyni.7. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované ani na výzvu soudu neuvedla ničeho s tím, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, neboť tyto neobdržela od postupitele pohledávky úvěru. Z daného důvodu tak žalobkyně není schopna ověření úvěruschopnosti předložit.12. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila (co do vylíčení konkrétních finančních poměrů žalované v okamžiku uzavírání smlouvy se společností , právnická osoba, .), že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva je tudíž neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, jak nyní, respektive od 29. 5. 2022 ze zákona o spotřebitelském úvěru již jednoznačně vyplývá (dříve tuto absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru dovodila judikatura).13. Soud přitom provádí přezkum, zda byly dodrženy požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, tzn., zdali byla před poskytnutím úvěru správně zjištěna a vyhodnocena schopnost žadatele o úvěr tento úvěr splácet, tedy posouzena konkrétní situace žadatele o spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy bez tohoto posouzení v prvé řadě plyne z textu zákona a nespočívá pouze v tom, zda žadatel o úvěr byl či nebyl schopen úvěr skutečně splácet, ale primárně v tom, zda se poskytovatel úvěru touto otázkou vůbec při poskytnutí úvěru zaobíral. Sankce neplatnosti proto působí nejen při nesprávném posouzení, ale naprosto logicky tím spíše i tehdy, není-li posuzováno vůbec (což samo o sobě vlastně v sobě atribut nesprávnosti posouzení nese). Nelze proto spoléhat na to, že část poskytnutých úvěrů bude zpětně shledána platnými, neboť se nakonec ukáže, že žadatel o úvěr skutečně volné prostředky k jeho splácení měl. Idea zákonodárce byla totiž vůbec nepřipustit možnost, aby byl poskytnut úvěr někomu, kdo jej nebude schopen splácet, tedy se dostal do dluhové pasti, kdy zároveň toto opatření má mít širší sociální dopad, neboť ne