16 C 275/2025-34 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 65 354,06 Kč spolu s úrokem v částce 8 130,83 Kč a dále s úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 63 598,06 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 780,30 Kč vyčísleným za období od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025 a dále s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 65 354,06 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, , na základě které žalované žalobkyně poskytla úvěrový rámec ve výši 63 789 Kč, a žalovaná na poskytnutý úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu čerpala celkem částku 83 148 Kč, kdy žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky se splatností měsíční splátky 20. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaná však svou povinnost hradit řádně úvěr porušila, žalobkyně proto využila svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky. Podanou žalobou se proto žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 65 354,06 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny v částce 63 598,06 Kč, dále poplatků ve výši 156 Kč (poplatek 4× 39 Kč za vedení úvěrového účtu splatný dne 20. 2. 2025, 20. 3. 2025, 20. 4. 2025 a 13. 5. 2025) nákladů na vymáhání v částce 600 Kč a smluvních pokut v částce 1 000 Kč za prodlení s úhradou splátky (2× 500 Kč), kdy všechny tyto poplatky a smluvní pokuta byly sjednány ve smlouvě. Žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní vyzvána ještě předžalobní výzvou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, ze dne , datum, , výpisu čerpání, splátek a úhrad vztahujícího se ke smlouvě číslo , hodnota, , dopisu žalobkyně žalované ze dne 13. 5. 2025 – výzvy ke splacení celého úvěru a dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 4. 6. 2025 – předžalobní výzvy k plnění spolu s připojeným poštovním podacím archem vzal soud za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření úvěrové smlouvy a o poskytnutí úvěru žalované, jak jsou uvedeny shora, na která proto soud pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a žalobkyně mezi sebou uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 83 148 Kč, přičemž poskytnuté úvěrové peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, které však řádně nehradila.6. V posuzované věci soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak plyne z charakteru uzavřené smlouvy. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovanou na výzvu soudu, co se týče konkrétních fakt o situaci žalovanou v okamžiku poskytování úvěru pouze tvrdila, že žalovaná při kontraktačním procesu se žalobkyní uvedla, že je podnikatelem a k tomuto tvrzení žalovaná doložila daňové přiznání za rok 2023, ale jelikož byla podnikatelkou od měsíce července 2023, tak celková částka příjmu nezahrnuje součet příjmů žalované za celý rok 2023. Přitom příjmy žalované uvedené daňové přiznání činily podle § 7 zákona částku 269 350 Kč a tento příjem žalované přicházel pravidelně v měsíčních platbách od společnosti , právnická osoba, K tomu žalobkyně dále uvedla, že tyto příjmy převyšovaly tvrzenou částku, avšak žalobkyně do výpočtu MLS zahrnula částku tvrzenou a tím vytvořila ještě přísnější podmínky pro zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná v té době nad rámec již uvedeného na svém účtu disponovala finančními prostředky ve výši nejméně 90 000 Kč, tuto částku žalobkyně však do výpočtu MLS nezahrnula. Prostřednictvím výpisu si žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na stravu (například , Anonymizováno, a jiné, léky (například , tituly za jménem, ), dopravu (, Anonymizováno, ), ošacení (například , Anonymizováno, ) či telekomunikační služby (, Anonymizováno, ). Dále žalobkyně uvedla, že k těmto výdajům podotýká, že ve výpisu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako například , Anonymizováno, , a jiné, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Další podstatnou skutečností plynoucích z výpisu je, že žalovaná značnou část výdajů nehradila přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když velkou část svých příjmů z účtů vybírala prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně tak nemá žádnou možnost, jak zjistit či prověřit způsob nakládání s těmito účty vybíranými finančními prostředky. Dále žalobkyně uvedla, že kontaktovala žalovanou prostřednictvím poskytnutého telefonního čísla, přičemž si ověřila pravost kontaktního údaje a dále se žalobkyně opětovně dotazovala žalované na její další kontaktní údaje a měsíční výdaje domácnosti. Dále žalobkyně zjišťovala, zda žalovaná má v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů, což je patrné ze zprávy NRKI, ze kterého lze zjistit, jaké závazky žalovaná v minulosti měla, jaké současně má, kolik na existující závazky měsíčně hradí a zdá se dostala do prodlení se splácením. V daném případě byly předchozí závazky zjištěny a měsíční splátky na ně byly zahrnuty do výpočty MLS. Dále v rámci uzavírání smlouvy číslo , hodnota, žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient NRKI nenalezen - pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registru CEE byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Nic více žalobkyně o poměrech žalované, které měla zjistit, prověřit a posoudit, netvrdila.11. Žalobkyně proto ani netvrdila, že provedla validní posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Co se totiž týče konkrétních výdajů žalované, zde netvrdila vůbec ničeho. Popsala totiž pouze v obecné rovině výdaje žalované u obchodníků (tedy takové, které má obdobně každý), avšak ani k nim nic konkrétního. Je jasné, že zřejmě valná většina občanů nakupuje potraviny v obchodních řetězcích, má uzavřeny telekomunikační smlouvy a nakupuje ošacení v obchodech. Taková zjištění tedy nemají vůbec žádný přínos ve vztahu k pov