Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 125 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 92 400 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 24. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 66 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky. Protože se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 25. 9. 2024. Pro případ prodlení na sebe žalovaný převzal závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 66 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 26 400 Kč a smluvní pokuty 33 198 Kč (0,1 % denně z částky 66 000 Kč od 26. 9. 2024 do 10. 2. 2026).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Společnost s tehdejším názvem , právnická osoba, , se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 4 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období a zbytek uhradit nejpozději při ukončení smlouvy (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , fotografie občanského průkazu a karty pojišťovny žalovaného). Společnost , datum, odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný a který žalovaný označil ve smlouvě, č. , č. účtu, částky 4 000 Kč a 62 000 Kč (dvě potvrzení o platbách provedených prostřednictvím ThePay, sdělení , právnická osoba, .). Pohledávka byla nejprve původní věřitelkou postoupena na společnost , právnická osoba, . (smlouva o postoupení pohledávek z 23. 1. 2026 včetně přílohy – strana 35) a následně na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek z 23. 1. 2026 včetně přílohy – strana 32).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu v tomto směru nic tvrdila ani nepředložila žádné důkazy. Proto ji soud ještě před jednáním vyzval, aby toto doplnila, na což žalobkyně nijak nereagovala. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně tedy netvrdila a neprokázala, že poskytovatelka úvěru splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.8. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 66 000 Kč bez právního důvodu a je povinen pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 10. 2. 2026. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 13. 2. 2026, lhůta k plnění tak uplynula 16. 2. 2026 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a nikomu ji nepřiznal, protože žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 125 598 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 16 429 Kč (12,75 % ročně z částky 92 400 Kč od 26. 9. 2024 do 16. 2. 2026), celkem 142 027 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 66 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 76 027 Kč s příslušenstvím (59 598 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 16 429 Kč).10. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 6 280 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 5 024 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 1 256 Kč.