40 C 154/2025-69 — Okresní soud v Opavě

Procesní stanovisko žalobkyně1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , byla uznána vinnou přečinem , Anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Proti tomuto rozsudku podala odvolání, na jehož základě byl rozsudek usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v , adresa, k novému rozhodnutí. Okresní soud v , adresa, následně rozsudkem ze dne 7. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , žalobkyni zprostil obžaloby; zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 26. 6. 2024.2. Žalobkyně dále uvedla, že žádostí ze dne 20. 12. 2024 uplatnila vůči žalované nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“). Konkrétně požadovala náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 57 164 Kč, náhradu majetkové škody představující hotové výdaje ve výši 4 072 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 37 400 Kč a náhradu nemajetkové újmy za délku trestního řízení ve výši 37 400 Kč, tedy celkem částku 136 036 Kč. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 19. 6. 2025, č. j. , hodnota, které bylo žalobkyni doručeno dne 23. 6. 2025, tak, že vzhledem k nemožnosti vyžádat si trestní spis, neboť ve věci bylo podáno odvolání (trestní věc byla vedena proti dvěma obžalovaným a ke dni podání žaloby bylo vůči jednomu z nich řízení dosud vedeno), má žalobkyně považovat mimosoudní projednání své žádosti za ukončené; s dalším uplatněním nároku žalobkyni odkázala na civilní řízení.3. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, žalobkyně uvedla, že trestní řízení trvalo 46 měsíců, tedy 3 roky a 10 měsíců, když usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne 20. 9. 2020 a k pravomocnému skončení věci došlo dne 26. 6. 2024. Žalobkyně se žádným způsobem nepodílela na prodloužení řízení, a to ani nečinností, ani obstrukcemi. Řízení probíhalo převážně před soudem prvního stupně; toliko na základě jediného odvolání byla věc projednána odvolacím soudem, aniž by tento prováděl dokazování, a poté vrácena soudu prvního stupně. Podle žalobkyně tak nelze namítat složitost věci; soud prvního stupně mohl postupovat rychleji a věc ukončit podstatně dříve.4. Žalobkyně dále tvrdila, že se po celou dobu trestního řízení obávala, zda bude moci vykonávat svou dosavadní samostatnou činnost v oboru , Anonymizováno, , pro niž musí být podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, zcela bezúhonná. Dosud neměla žádný záznam v rejstříku trestů a nebylo s ní vedeno žádné trestní, ani přestupkové řízení. Hrozba ztráty příjmu a s tím spojená ekonomická nejistota v příčinné souvislosti s téměř čtyři roky trvajícím trestním řízením jí způsobily duševní útrapy, které by měly být kompenzovány přiměřeným zadostiučiněním. Trestní stíhání mělo podle žalobkyně rovněž negativní dopad na její psychické zdraví. Její manžel, který se léčí se , Anonymizováno, a který byl stíhán společně s ní, byl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu v období od října 2020 do září 2021 v dlouhodobé pracovní neschopnosti a následně byl veden v evidenci Úřadu práce. Potřeby rodiny a chod domácnosti musela finančně zajistit žalobkyně, včetně splácení hypotečního úvěru a hrazení studia dětí. Nesená emoční zátěž byla podle ní mimořádná, neboť se snažila situaci ustát a současně být oporou manželovi i dětem. Zejména v období od vyhlášení odsuzujícího rozsudku do rozhodnutí o odvolání žalobkyně špatně spala, stranila se společenských událostí a obávala se o osud rodiny.5. Při stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobkyně vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, tedy ze základní částky 1 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání, zvýšené o 10 % s ohledem na její dosavadní bezúhonnost, tj. na částku 1 100 Kč za měsíc trestního stíhání. Za prvních 24 měsíců požadovala polovinu této částky. Nárok vyčíslila takto: 24 × 550 Kč = 13 200 Kč; 22 × 1 100 Kč = 24 200 Kč; celkem 37 400 Kč. Ve shodě s uvedeným stanoviskem Nejvyššího soudu uplatnila současně nárok na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve stejné výši. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 24. 6. 2025, tedy ode dne následujícího po doručení zamítavého stanoviska žalované žalobkyni, do zaplacení.Procesní stanovisko žalované6. Žalovaná uvedla, že uplatněný nárok neuznává ani zčásti. Žalobkyně u ní dne 20. 12. 2024 uplatnila nároky v celkové výši 112 736 Kč, sestávající z částky 57 164 Kč jako škody vzniklé v souvislosti s právním zastoupením v trestním řízení, částky 4 072 Kč představující hotové výdaje, částky 1 500 Kč jako ušlého zisku a částky 50 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s trestním řízením. Poté žalobkyně v reakci na výzvu žalované v přípise ze dne 22. 5. 2025 své nároky nově vyčíslila částkou 136 036 Kč, když nárok na náhradu nemajetkové újmy navýšila z původních 50 000 Kč na 74 800 Kč s tím, že na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání požaduje 37 400 Kč a na náhradě nemajetkové újmy za délku trestního řízení rovněž částku 37 400 Kč. Ušlý zisk ve výši 1 500 Kč již dále neuplatňovala.7. Žalovaná dále uvedla, že v rámci mimosoudního projednání uplatněného nároku požádala o zapůjčení trestního spisu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , avšak soud žádosti nevyhověl s odůvodněním, že spis se týká dvou obžalovaných, přičemž věc žalobkyně byla pravomocně skončena, avšak druhý obžalovaný podal proti rozsudku odvolání a spis bude proto předložen odvolacímu soudu. Z tohoto důvodu nebyla žádost žalobkyně věcně projednána; o tom byla žalobkyně informována sdělením ze dne 19. 6. 2025, č. j. , hodnota8. Poté, co se žalovaná v tomto řízení seznámila s trestním spisem Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , uvedla, že usnesení , právnická osoba, , ze dne 20. 9. 2020, č. j. , hodnota, kterým bylo vůči žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro , anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, lze považovat za nezákonné. Poukázala na to, že dne 3. 11. 2025 vydala stanovisko č. j. , hodnota, a žalobkyni vyplatila částku 58 102 Kč, sestávající z částky 56 414 Kč představující náklady právního zastoupení v trestním řízení a z částky 1 688 Kč představující hotové výdaje žalobkyně. Rozdíl oproti požadované částce za právní zastoupení spočívá podle žalované v tom, že jeden z úkonů účtovaných advokátkou, a to návrh na doplnění dokazování ze dne 11. 4. 2022, měl být správně oceněn částkou 750 Kč, nikoli 1 500 Kč. Pokud jde o hotové výdaje, žalovaná přiznala náhradu za cestu žalobkyně za advokátkou a za cestu žalobkyně na jedno veřejné zasedání u Krajského soudu v , adresa, , avšak částku 2 384 Kč jí nepřiznala, neboť se jednalo o náhradu za amortizaci vozidla, kterou žalovaná nepovažuje za účelně vynaložený náklad ani za skutečnou škodu. Ve vydaném stanovisku žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila žalobkyni omluvu.9. Pokud jde o nárok na náhradu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení, které podle žalované trvalo 3 roky a 10 měsíců, má žalovaná za to, že délka řízení byla přiměřená. Žalobkyně podle ní tvrzené průtahy nijak nekonkretizovala, přičemž odškodnitelné jsou pouze průtahy přičitatelné státu. Je třeba zohlednit složitost řízení, chování poškozeného, postup vnitrostátních orgánů i význam předmětu řízení pro poškozeného. Přihlíží se jak k procesní složitosti, tak ke skutkové a hmotněprávní složitosti případu, dané například rozsahem tvrzených skutečností, rozsahem dokazování, různorodostí důkazních prostředků či složitostí právního posouzení. V projednávané věci bylo rozhodováno soudem prvního i druhého stupně, což objektivně vedlo k delší době řízení; jednalo se o věc složitou, trestní stíhání se týkalo více obžalovaných, bylo shromážděno značné množství důkazů a vyslechnuto více svědků. Soud přitom postupoval aktivně a plynule.10. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím žalovaná uvedla, že je na žalobkyni, aby prokázala vznik újmy, její intenzitu, porušení konkrétního práva a příčinnou souvislost. Žalobkyni nehrozilo uložení nepodmíněného trestu, vazba na ni uvalena nebyla, byla stíhána na svobodě a trestní stíhání bylo vedeno pro jednání, s nímž není spojeno výrazné společenské odsouzení. Podle žalované se peněžitou formou neodškodňuje každé trestní stíhání skončené zproštěním obžaloby, nýbrž pouze takové, které mělo následky v osobní sféře poškoze