41 C 66/2025-48 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu doručenou dne 27. 8. 2025, doplněnou k výzvě soudu dne 14. 11. 2025, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím, neboť dne 24. 11. 2024 s žalovaným uzavřela elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dle čl. 4.2 smlouvy a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných k 15. dni měsíce. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátky splatné 15. 3. 2025. Žalovanému byly zaslány upomínky ze dne 20. 3. 2025 a 5. 4. 2025. V důsledku prodlení žalovaného došlo dle čl. 5,5 smlouvy k zesplatnění úvěru ke dni 28. 7. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 000 Kč představující zesplatněnou jistinu, náklady na upomínkování 1 000 Kč dle čl. 5.4 smlouvy a zákonný úrok z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet byla žalobkyní prověřena na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků, a to formou sdílení finančních dat mezi bankou žalovaného a společností zajišťujících tuto analýzu. Na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, přenosu dat z účtu žalovaného a lustrací databází ISIR, SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá jiné závazky než plynoucí z výpisu z účtu, má měsíční příjem 20 032 Kč, náklady na bydlení 4 000 Kč, náklady domácnosti 4 459 Kč, finanční závazky 163 Kč, sázky a hazard činí 10 Kč, a finanční zůstatek žalovaného tak činí 6 063 Kč a jeho volné zdroje tak byly dostatečné.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila.3. Soud provedl důkaz sdělením ČSOB, a. s. včetně výpisu z účtu žalovaného za období září až listopad 2024, ze kterých zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, 25. 11. 2024 byla na účet připsána částka 10 000 Kč z účtu č. , č. účtu, žalobkyně, pod VS , var. symbol, . Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci září byl 4 558,02 Kč, konečný 681,97 Kč, v měsíci září byla na účet připsána částka 23 500 Kč od , jméno FO, . Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci říjnu 2024 byl 181,97 Kč, konečný 4 034,74 Kč, na účet byla připsána částka 22 100 Kč od , jméno FO, a dále půjčka ve výši 4 000 Kč od , právnická osoba, dne 31. 10. 2024. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci listopadu 2024 byl 3 901,74 Kč, konečný 7 510,55 Kč, na účet byla připsána částka 30 000 Kč od , jméno FO, a dále půjčky ve výši 2x 2 000 Kč a 3 000 Kč od , právnická osoba, . Většinu odepsaných částek tvoří běžné výdaje na stravu, dopravu, drogerii.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně předsmluvní informace a formuláře, z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 13. 12. 2024, z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 včetně podacího lístku a výpisu a sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 24. 11. 2024 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které téhož dne zaslala částku 10 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných 15. dne měsíce, úroková sazba byla sjednána ve výši 25 % měsíčně, RPSN 1 356 % ročně. Dle čl. 5.5 smlouvy dojde ke zesplatnění úvěru, je-li žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky i po dvou upomínkách k úhradě. Žalovanému byla dne 28. 7. 2025 odeslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 8. 2025. Z datový výstup z Credit Info soud zjistil, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS, v evidenci exekucí.5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Žaloba je důvodná pouze částečně.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalovaný částku 10 000 Kč obdržel jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobkyně k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného uvedla, že vyšla z informací poskytnutých žalovaným, které ověřovala v dostupných rejstřících a také z finančních dat z účtu žalovaného. U výdajů žalovaného na bydlení vyšla žalobkyně z údajů uvedených žalovaným. Z výpisů z účtů žalovaného za období předcházející sjednání spotřebitelského úvěru je zřejmé, že žalovaný měl skutečně příjem okolo 20 000 Kč měsíčně, nicméně z výpisů také vyplývá, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, když v měsíci říjnu a listopadu mu krom úvěru žalobkyně byly vyplaceny další půjčky. Z výpisů z účtu žalovaného také není zřejmé, jaké byly skutečné výdaje žalovaného na bydlení, když částky odepisované z účtu žalovaného představují výdaje na stravu, dopravu a jiné drobné spotřební zboží. Z toho je zjevné, že údaje sdělované žalovaným a zjištěné žalobkyní neodpovídaly skutečnému stavu, tedy minimálně v rozsahu nákladů na bydlení a dalších závazků, které žalovaný měl. Žalobkyně tak porušila zásady odpovědného úvěrování, a soud tedy smlouvu vyhodnotil jako neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (Součástí odborné péče posky