140 C 20/2021-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 22 069 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku a smluvní pokuty ve výši 18 991,01 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 20. 6. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 57 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5 051 Kč spolu s úrokem ve výši 162,39 % ročně, počínaje od července 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 15 153 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 29. 3. 2020 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 70 082,68 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 000 Kč. Po zesplatnění celého úvěru žalovaná ve splátkách uhradila žalobkyni částku v celkové výši 50 510 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 991,01 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 100,45 % ročně z původní jistiny úvěru 56 089,06 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 218 203 Kč, přičemž výše dlužné jistiny byla postupně snižována o žalovanou uhrazené částky po zesplatnění úvěru. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 20. 6. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 57 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 36 splátkách ve výši 5 051 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 162,39 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 20. 6. 2019 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 21. 6. 2019, který byl doručen žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že se pravidelný čistý měsíční příjem klienta – ze zaměstnání – činil 19 700 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 400 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 4 810 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 13 890 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (svobodná) a formě bydlení (u rodičů). Z listiny Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Z Pracovní smlouvy ve znění Dodatku [číslo] Dodatku [číslo] soud zjistil, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020. Mzdové podmínky stanovil samostatný výměr. Za měsíc duben 2019 činila čistá mzda žalované 19 757 Kč tato částka byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 15. 5. 2019. Za měsíc květen 2019 činila čistá mzda žalované 19 752 Kč tato částka byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 14. 6. 2019 (zjištěno z Výplatních lístků za 4/ 2019 a 5/ 2019 ve spojení s PrtScr obrazovky telefonu). K datu 20. 6- 2019 11:14:39 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že hodnota skóre žalované je 237, tj. smlouva spadá do kategorie I. (nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dne 20. 6. 2019 odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 57 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 65 663 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 22. 6. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 25. 10. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 3. a 4. splátky. Dne 21. 11. 2019 žalovaná požádala žalobkyni o odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti (zjištěno z Žádosti o úpravu splátkového kalendáře), které žalobkyně vyhověla (zjištěno ze Sdělení ze dne 22. 11. 2019 včetně upraveného splátkového kalendáře). Výzvou k zaplacení ze dne 24. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 7. a 8. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 26. 3. 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 7., 8. a 9. splátky a dopisem ze dne 29. 3. 2020 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala ji k uhrazení částky 72 579 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 3. 6. 2021 žalobkyně odeslala žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z důvodu nadbytečnosti nečinil soud žádná skutková zjištění z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v