18 C 230/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které byly žalovanému zaslány na účet číslo [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek [částka], který byl splatný spolu s jistinou dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Smlouva o zápůjčce je žalovaným podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši [částka], když ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byly žalovanému zaslány písemné výzvy. Naposledy byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a [příjmení] kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši [částka] na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Klient se v případě svého prodlení zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to [částka] za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Z Výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet číslo [bankovní účet] dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] [právnická osoba] ze dne [datum] se podává, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a 13. 1. 2020 listiny označené jako Upomínka/Opakov výzva k úhradě, v nichž žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalovaného. Z Výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky [částka] vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla dne [datum] žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. 4. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 5. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]). 11. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.). 12. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvo